Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein Psalm; von Asaph. Der Mächtige, Gott, Jehova, hat geredet und die Erde gerufen vom Aufgang der Sonne bis zu ihrem Niedergang.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Aus Zion, der Schönheit Vollendung, ist Gott hervorgestrahlt.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Unser Gott kommt, und er wird nicht schweigen; Feuer frißt vor ihm her, und rings um ihn stürmt es gewaltig.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Er ruft dem Himmel droben und der Erde, um sein Volk zu richten:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
“Versammelt mir meine Frommen, die meinen Bund geschlossen haben beim Opfer!”
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Und die Himmel verkünden seine Gerechtigkeit, denn Gott ist es, der richtet. (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
“Höre, mein Volk, und ich will reden, Israel, und ich will wider dich zeugen! Ich, ich bin Gott, dein Gott.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Nicht wegen deiner Schlachtopfer tadle ich dich, und deine Brandopfer sind beständig vor mir.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Nicht werde ich Farren nehmen aus deinem Hause, noch Böcke aus deinen Hürden.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Denn mein ist alles Getier des Waldes, das Vieh auf tausend Bergen.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Ich kenne alles Gevögel der Berge, und das Wild des Gefildes ist mir bekannt.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Wenn mich hungerte, ich würde es dir nicht sagen: denn mein ist der Erdkreis und seine Fülle.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Sollte ich das Fleisch von Stieren essen und das Blut von Böcken trinken?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Opfere Gott Lob, und bezahle dem Höchsten deine Gelübde;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
und rufe mich an am Tage der Bedrängnis: ich will dich erretten, und du wirst mich verherrlichen!”
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Zu dem Gesetzlosen aber spricht Gott: “Was hast du meine Satzungen herzusagen und meinen Bund in deinen Mund zu nehmen?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Du hast ja die Zucht gehaßt und hinter dich geworfen meine Worte.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Wenn du einen Dieb sahst, so gingst du gern mit ihm um, und dein Teil war mit Ehebrechern.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Deinen Mund ließest du los zum Bösen, und Trug flocht deine Zunge.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Du saßest da, redetest wider deinen Bruder, wider den Sohn deiner Mutter stießest du Schmähung aus.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Solches hast du getan, und ich schwieg; du dachtest, ich sei ganz wie du. Ich werde dich strafen und es dir vor Augen stellen.”
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Merket doch dieses, die ihr Gottes vergesset, damit ich nicht zerreiße, und kein Erretter sei da!
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Wer Lob opfert, verherrlicht mich, und wer seinen Weg einrichtet, ihn werde ich das Heil Gottes sehen lassen.
