Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
Ein Psalm Asafs. / El Elohim Jahwe: Er redet / Und ruft der Erde d vom Aufgang der Sonne bis zum Niedergang.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Aus Zion, der Schönheit Krone, / Strahlt Elohim hervor.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Unser Gott, er kommt und schweiget nicht. / Verzehrend Feuer geht vor ihm her, / Rings um ihn stürmt es gewaltig.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
Er ruft die Himmel droben herbei. / Und die Erde, sein Volk zu richten:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
"Versammelt mir die Frommen, / Die den Bund mit mir im Opfer geschlossen!"
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
Die Himmel künden seine Gerechtigkeit; / Denn Elohim — er ist's, der richtet! (Sela)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
"Höre, mein Volk, o laß mich reden! / Israel, laß mich dich warnen! / Elohim, dein Gott, bin ich.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Nicht deiner Schlachtopfer wegen rüge ich dich — / Sind doch deine Brandopfer immer vor mir.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
Nicht brauche ich Stiere aus deinem Hause / Noch Böcke aus deinen Hürden.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
Denn mein ist alles Wild des Waldes, / Das viele Getier auf den Bergen.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
Ich kenne jeden Vogel der Berge, / Und was auf den Feldern sich regt, ist mein.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
Sollte mich hungern, dir sagte ich's nicht. / Denn mein ist der Erdkreis und was ihn erfüllt.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Esse ich etwa der Stiere Fleisch / Und trink ich der Böcke Blut?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Opfere Elohim Dank / Und bezahle dem Höchsten deine Gelübde!
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
"Rufe mich an am Tage der Not: / Dann will ich dich retten, daß du mich ehrest."
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
Aber zum Frevler spricht Elohim: / Wie? du zählst meine Satzungen auf / Und redest von meinem Bund?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
Das wagst du und hasset doch Zucht / Und wirfst meine Worte hinter dich?
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
Siehst du einen Dieb, so gesellst du dich ihm, / Und mit Ehebrechern gehest du um.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Du lässest deinen Mund zum Bösen los, / Und deine Zunge spinnet Trug.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Mit andern verleumdest du deinen Bruder, / Deiner Mutter Sohn hängst du Schande an.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
Das hast du getan, und ich schwieg dazu. / Da dachtest du denn: ich wäre wie du. / Aber ich will dich zur Rechenschaft ziehn, / Dir's unter die Augen stellen."
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Merkt das wohl, die ihr Gottes vergeßt; / Sonst werd ich zerreißen, und niemand rettet.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Wer Dank opfert, der ehret mich recht, / Und er bahnet den Weg, / Auf dem ich ihm zeige das Heil Elohims.
