Žalmy 50
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
“A psalm of Assaph.” The God of gods, the Lord, speaketh, and calleth the earth, from the rising of the sun unto his setting.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
Out of Zion, the perfection of beauty, God shineth forth.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
Our God is coming, and will not keep silence: a fire devoureth before him, and round him there rageth a mighty storm.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
He will call to the heavens above, and to the earth, to judge his people.
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
“Gather together unto me my pious servants, who make a covenant with me by sacrifice.”
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
And the heavens tell of his righteousness; for God is judge himself. (Selah)
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
“Hear, O my people, and I will speak; O Israel, and I will testify against thee: God, thy God, am I.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
Not because of thy sacrifices will I reprove thee; and thy burnt-offerings are continually before me.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
I will not take a bullock out of thy house, nor he-goats out of thy folds.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
For mine are all the beasts of the forest, the cattle upon a thousand mountains.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
I know all the fowls of the mountains: whatever moveth on the fields is with me.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
If I were hungry, I would not say it to thee; for mine is the world, and what filleth it.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
Do I eat the flesh of fatted bulls, or drink the blood of he-goats?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
Offer unto God thanksgiving; and pay unto the Most High thy vows;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
And call on me on the day of distress: I will deliver thee, — and so wilt thou glorify me.”
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
But unto the wicked God saith, “What hast thou to do to relate my statutes, and why bearest thou my covenant upon thy mouth?
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
And yet thou hatest instruction, and castest my words behind thee.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
When thou seest a thief, then art thou pleased with him, and with adulterers hast thou thy portion.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
Thou lettest loose thy mouth with evil, and thy tongue frameth deceit.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
Thou sittest and speakest against thy brother; against thy own mother's son thou utterest slander.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
These things hast thou done, and I kept silence: thou didst ween that I am like thyself; [but] I will reprove thee, and set it in order before thy eyes.”
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
Do but reflect on this, ye that forget God, lest I tear [you] in pieces, with none to deliver.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
Whoso offereth thanksgiving glorifieth me: and to him that ordereth his course aright, will I show the salvation of God.
