Žalmy 5

1 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

[Dem Vorsänger, zu Nechiloth. [d. h. zu Flöten] Ein Psalm von David.] Nimm zu Ohren, Jehova, meine Worte, merke auf mein Nachsinnen! [O. meine Klage]

2 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

Horche auf die Stimme meines Schreiens, mein König und mein Gott! denn zu dir bete ich.

3 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

Frühe [W. am Morgen] wirst du, Jehova, meine Stimme hören, frühe [W. am Morgen] werde ich mein Anliegen dir vorstellen und harren. [Eig. ausschauen]

4 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

Denn nicht ein Gott [El] bist du, der an Gesetzlosigkeit Gefallen hat; bei dir wird das Böse [O. der Böse] nicht weilen.

5 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

Nicht werden die Toren [O. die Prahler, die Übermütigen] bestehen vor deinen Augen; du hassest alle, die Frevel tun.

6 Zatratíš mluvící lež. Èlověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

Du wirst vertilgen die Lügenredner; den Mann des Blutes und des Truges verabscheut Jehova.

7 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

Ich aber, ich werde in der [O. durch die] Größe deiner Güte eingehen in dein Haus, ich werde anbeten [Eig. mich niederwerfen] in deiner Furcht gegen deinen heiligen Tempel. [S. die Anm. zu 1. Kön. 6,3]

8 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

Leite mich, Jehova, in deiner Gerechtigkeit um meiner Feinde [Eig. Nachsteller] willen; ebne vor mir deinen Weg.

9 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

Denn in ihrem Munde ist nichts Zuverlässiges; ihr Inneres ist Verderben, ein offenes Grab ihr Schlund; ihre Zunge glätten sie. [d. h. sie schmeicheln]

10 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

Laß sie büßen, o Gott; mögen sie fallen durch ihre Anschläge! Stoße sie hinweg wegen der Menge ihrer Übertretungen! denn sie sind widerspenstig gegen dich gewesen.

11 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé.

So werden sich freuen alle, die auf dich trauen: ewig werden sie jubeln, und du wirst sie beschirmen; und in dir werden frohlocken, die deinen Namen lieben.

12 Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.

Denn du wirst den Gerechten segnen; Jehova, mit Gunst wirst du ihn umgeben wie mit einem Schilde. [Hier der große Schild, der den ganzen Mann deckte]