Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Müzik şefi için - Korahoğulları'nın mezmuru Ey bütün halklar, dinleyin! Kulak verin hepiniz, ey dünyada yaşayanlar,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Halk çocukları, bey çocukları, Zenginler, yoksullar!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Bilgelik dökülecek ağzımdan, Anlayış sağlayacak içimdeki düşünceler,
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Kulak vereceğim özdeyişlere, Lirle yorumlayacağım bilmecemi.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Niçin korkayım kötü günlerde Niyeti bozuk düşmanlarım çevremi sarınca?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Onlar varlıklarına güvenir, Büyük servetleriyle böbürlenirler.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Kimse kimsenin hayatının bedelini ödeyemez, Tanrı'ya fidye veremez.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Çünkü hayatın fidyesi büyüktür, Kimse ödemeye yeltenmemeli.
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Böyle olmasa, Sonsuza dek yaşar insan, Mezar yüzü görmez.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Kuşkusuz herkes biliyor bilgelerin öldüğünü, Aptallarla budalaların yok olduğunu. Mallarını başkalarına bırakıyorlar.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Mezarları, sonsuza dek evleri, Kuşaklar boyu konutları olacak, Topraklarına kendi adlarını verseler bile.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Bütün gösterişine karşın geçicidir insan, Ölüp giden hayvanlar gibi.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Budalaların yolu, Onların sözünü onaylayanların sonu budur. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Sürü gibi ölüler diyarına sürülecekler, Ölüm güdecek onları. Tan ağarınca doğrular onlara egemen olacak, Cesetleri çürüyecek, Ölüler diyarı onlara konut olacak. (Sheol h7585)
Ama Tanrı beni Ölüler diyarının pençesinden kurtaracak Ve yanına alacak. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Korkma biri zenginleşirse, Evinin görkemi artarsa.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Çünkü ölünce hiçbir şey götüremez, Görkemi onunla mezara gitmez.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Yaşarken kendini mutlu saysa bile, Başarılı olunca övülse bile.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Atalarının kuşağına katılacak, Onlar ki asla ışık yüzü görmeyecekler.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Bütün gösterişine karşın anlayışsızdır insan, Ölüp giden hayvanlar gibi.
