Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Ki he Takimuʻa, ko e Saame ki he ngaahi foha ʻo Kola. Mou fanongo ki he meʻa ni, ʻae kakai kotoa pē; fakafanongo, ʻakimoutolu kotoa pē ʻoku nofo ʻi māmani:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
ʻAe māʻulalo mo e māʻolunga, ʻae maʻumeʻa mo e masiva, fakataha.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
ʻE lea hoku ngutu ʻi he poto; pea ʻe kau ki he ʻilo ʻae fakakaukau ʻa hoku loto.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Te u fakatokangaʻi hoku telinga ki he lea fakatātā: te u fakahā ʻi he haʻape ʻeku lea ʻilongataʻa.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Ko e hā te u manavahē ai ʻi he ngaahi ʻaho ʻoe kovi, ʻoka takatakai au ʻe he hia ʻo hoku vaʻe?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Ko kinautolu ʻoku falala ki heʻenau mālohi, ʻo polepole ʻi hono lahi ʻo ʻenau koloa;
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
ʻOku ʻikai ʻaupito faʻa fai ʻe hanau tokotaha ke huhuʻi hono tokoua, pe ʻatu ki he ʻOtua hano totongi:
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
He ko e huhuʻi ʻo honau laumālie ʻoku mahuʻinga lahi, pea ʻoku tuku ai pe ia ʻo taʻengata:
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Koeʻuhi ke ne kei moʻui maʻuaipē, pea ʻikai ʻilo ʻae ʻauʻauha.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
He ʻoku ne mamata ʻoku mate ʻae kau tangata poto, pea ʻoku ʻauha foki ʻae tangata vale pea mo e taʻeʻilo, ʻonau tuku ʻenau koloa ki he kakai kehe.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
ʻOku mahalo ʻa honau loto, ʻe tuʻumaʻu pē honau fale ʻo taʻengata, mo honau ngaahi nofoʻanga ki he toʻutangata kotoa pē; ʻoku nau fakahingoa honau ʻapi ki honau hingoa ʻonautolu.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Ka ko e moʻoni ko e tangata ʻoku māʻolunga ʻoku ʻikai tuʻumaʻu ia: ʻoku tatau ia mo e fanga manu ʻoku ʻauha.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Pea ko honau hala ni ko ʻenau vale ia: ka ʻoku mālieʻia honau hako ʻi heʻenau ngaahi lea. (Sila)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Kuo tuku ʻakinautolu ki he faʻitoka ʻo hangē ko e fanga sipi; ʻe fafanga ʻaki ʻae mate ʻakinautolu; pea ʻe maʻu ʻae mālohi kiate kinautolu ʻe he kakai angatonu ʻi he pongipongi; pea ʻe ʻauha honau matamatalelei ʻi he faʻitoka mei honau nofoʻanga. (Sheol h7585)
Ka ʻe huhuʻi hoku laumālie ʻe he ʻOtua mei he mālohi ʻoe faʻitoka: he te ne maʻu au. (Sila) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
ʻOua naʻa ke manavahē koe ʻoka hoko ʻo koloaʻia ha tokotaha, ʻi he tupu pē ʻae nāunau ʻo hono fale;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
He ʻoka mate ia ʻe ʻikai te ne fua ʻo ʻave ha meʻa ʻe taha: ʻe ʻikai muimui hifo ʻiate ia hono nāunau.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Ka ʻi heʻene moʻui naʻa ne tāpuaki hono laumālie: pea ʻe fakamālō ʻae kakai kiate koe, ʻoka ke ka fai lelei kiate koe.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
ʻE ʻalu ia ki he toʻutangata ʻo ʻene ngaahi tamai; ʻe ʻikai tenau mamata ki he maama.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Ko e tangata ʻoku māʻolunga, ka ʻoku ʻikai poto, ʻoku tatau ia mo e fanga manu ʻoku ʻauha.
