Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Oíd esto todos los pueblos: escuchád todos los habitadores del mundo:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Así los hijos de los hombres como los hijos de los varones: juntamente el rico y el pobre.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mi boca hablará sabidurías: y el pensamiento de mi corazón inteligencias.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Acomodaré a ejemplos mi oído: declararé con la arpa mi enigma.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
¿Por qué temeré en los días de adversidad, cuando la iniquidad de mis calcañares me cercará?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Los que confían en sus haciendas, y en la multitud de sus riquezas se jactan;
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ninguno redimiendo redimirá al hermano: ni dará a Dios su rescate.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Porque la redención de su alma es de gran precio: y no se hará jamás,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Que viva adelante para siempre: y nunca vea la sepultura.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Porque se ve que los sabios mueren juntamente: el insensato y el ignorante perecen, y dejan a otros sus riquezas.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
En su íntimo piensan que sus casas son eternas: sus habitaciones para generación y generación: llamaron sus tierras de sus nombres.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Mas el hombre no permanecerá en honra: es semejante a las bestias que mueren.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Este es su camino, su locura: y sus descendientes corren por el dicho de ellos. (Selah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Como ovejas son puestos en la sepultura, la muerte los pastorea; y los rectos se enseñorearon de ellos por la mañana: y su apariencia se envejece en la sepultura de su morada. (Sheol h7585)
Ciertamente Dios redimirá mi vida del poder de la sepultura, cuando me tomará. (Selah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
No temas cuando se enriquece alguno: cuando aumenta la gloria de su casa.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Porque en su muerte no tomará nada: ni su gloria descenderá en pos de él.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Porque mientras viviere, será su vida bendita: y tú serás loado cuando fueres bueno.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
El entrará a la generación de sus padres: para siempre no verán luz.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
El hombre en honra que no entiende, semejante es a las bestias que mueren.
