Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Al maestro de coro. De los hijos de Coré. Salmo. Oíd esto, naciones todas, escuchad, moradores todos del orbe,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
así plebeyos como nobles, ricos tanto como pobres.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mi boca proferirá sabiduría, y la meditación de mi corazón, inteligencia.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Inclinaré mi oído a la parábola, y al son de la cítara propondré mi enigma.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
¿Por qué he de temer yo en los días malos, cuando me rodea la malicia de los que me asechan,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
los que confían en sus recursos y se glorían de la abundancia de sus riquezas?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Pues nadie podrá librarse a sí mismo, ni dar a Dios un precio por su redención
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
—demasiado caro es el rescate de la vida— ni logrará nunca seguir viviendo por siempre
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
sin ver la muerte.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Pues verá que los sabios mueren, e igualmente perecen el insensato y el necio, dejando sus riquezas a extraños.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Los sepulcros son sus mansiones para siempre, sus moradas de generación en generación, por más que hayan dado a las tierras sus nombres.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Porque el hombre no permanece en su opulencia; desaparece como los brutos.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Tal es la senda de los que estultamente confían, y tal el fin de los que se glorían de su suerte.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Como ovejas son echados al sepulcro; su pastor es la muerte, y a la mañana los justos dominarán sobre ellos. Pronto su figura se volverá un desecho, y el sepulcro será su casa. (Sheol h7585)
Pero mi vida Dios la librará de la tumba, porque Él me tomará consigo. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
No temas si alguno se enriquece, si aumenta la opulencia de su casa;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
porque al morir nada se llevará consigo, ni baja con él su fausto.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Aunque él mientras vivía se jactase, congratulándose de pasarlo bien,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
bajará a reunirse con sus padres, y no verá jamás la luz.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Pero el hombre en auge no comprende; desaparece como los brutos.
