Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Načelniku godbe med nasledniki Koretovimi, psalm. Čujte to, vsa ljudstva, poslušajte, vsi sveta prebivalci:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Nizki in visoki; bogatin in siromak enako.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Usta moja bodejo govorila razno modrost, in srca mojega premišljevanje mnogotero razumnost.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Uho svoje nagnem k priliki, na strunah bodem razodeval uganko svojo.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Kaj bi se bal o hudem času, da me ne obdá sledóv mojih krivica,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Njih, ki zaupajo v mogočnost svojo, in se ponašajo v obilosti svojega bogastva?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Brata nikakor ne more odkupiti nihče, ne dati Bogu odkupnine njegove.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(Drag namreč je njih življenja odkup, dà, ni ga vekomaj!)
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Da bi živel še večno, ne izkusil trohnobe.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Vidi namreč, da mrjó modri, enako pogine nespametni in neumni, in drugim pušča bogastvo svoje.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Menili so, da se hiše njih stavijo za veke, prebivališča njih za vse rodove, ko so jih imenovali po svojih imenih po deželah.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
In vendar človek v časti ne bode ostal; podoben postane živalim, ki poginejo.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Ta je njih pot, njih upanje; in nasledniki njih odobravajo njih usta.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Kakor živino pasla jih bode smrt razpostavljene v grobu, dokler jim gospodujejo pravični tisto jutro, in obliko njih pokonča pekel, iz prebivališča njegovega. (Sheol h7585)
Ali Bog bode rešil dušo mojo groba, ko me bode sprejel mogočno. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ne bój se, ko kdo bogat postane, ko se pomnoži domača slava njegova;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Ker v smrti ne vzame nič tega sè seboj; za njim ne pojde slava njegova.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Ko bode blagoslavljal dušo svojo v življenji svojem, in te bodejo slavili, ker si privoščiš:
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Da pride noter do dobe očetov svojih, vekomaj vendar ne bodejo uživali luči.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Človek, ki je v čisli a ni razumen, podoben je živini, katera pogine.
