Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Слушајте ово сви народи, пазите сви који живите по васиљени,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Простаци и господо, богати и сиромаси.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Уста ће моја казати премудрост, и срце моје рећи ће разум.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Пригнућу ухо своје к причи, уз гусле ћу отворити загонетку своју.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Чега да се бојим у зле дане, кад ме злоба мојих непријатеља опколи?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Који се уздате у силу своју, и хвалите се великим богатством својим!
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Човек неће никако брата ослободити, неће дати Богу откуп за њ.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Велик је откуп за душу, и неће бити никад
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Да ко довека живи, и не види гроба.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Сви виде где умиру као и незналица и безумник што гину, и остављају другима имање своје.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Они мисле да ће куће њихове трајати довека, и станови њихови од колена на колено; именима својим зову земље;
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Али човек у части неће дуго остати, изједначиће се са стоком, коју кољу.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Овај им се пут чини пробитачан, и који за њима иду, хвале мисли њихове;
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Али ће их као овце затворити у пакао, смрт ће им бити пастир; и ујутру ходиће по њима праведници, и облик њихов збрисаће пакао раставивши их с насељем. (Sheol h7585)
Али ће Бог душу моју избавити из руку паклених; јер ме Он прима. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Не бој се кад се ко богати; кад расте слава дома његовог.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Јер кад умре, неће ништа понети, нити ће поћи за њим слава његова.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Јер душу његову благосиљају за живота његовог, и славе тебе, што угађаш себи.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Али ће он отићи у стан отаца својих, где света никад не виде.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Човек у части, ако није разуман, изједначиће се са стоком, коју кољу.
