Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Til songmeisteren; av Korahs born; ein salme. Høyr dette, alle folk, vend øyra til, alle de som bur i verdi,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
både låge og høge, rik og fatig, alle saman!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Min munn skal tala visdom, og det som mitt hjarta tenkjer upp, er vit.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Eg vil bøygja mitt øyra til fyndord, eg vil lata upp mi gåta til harpeljod.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Kvi skal eg ottast i dei vonde dagar, når vondskap av mine forfylgjarar kringset meg,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
dei som set si lit til sitt gods og rosar seg av sin store rikdom?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Ein mann kann ikkje løysa ut ein bror, kann ikkje gjeva Gud løysepengar for honom
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
- utløysingi av deira liv er for dyr, og han let det vera til æveleg tid -
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
so han skulde halda ved å liva for alltid og ikkje sjå gravi.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Nei, han må sjå: Vismenner døyr, dåre og fåviting gjeng burt alle saman og let sitt gods etter seg til andre.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Deira inste tanke er at deira hus skal standa æveleg, deira bustader frå ætt til ætt; dei kallar sin jorder etter sine namn.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Men eit menneskje i høg vyrdnad vert ikkje verande; han er lik dyri, dei må tagna.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
So gjeng det deim som er fulle av tru til seg sjølve, og etter deim fylgjer dei som likar deira tale. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Som sauer vert dei førde ned i helheimen, dauden gjæter deim, og dei trurøkne tred deim ned, når morgonen renn; og deira skapnad vert øydelagd av helheimen, so dei hev ingen heimstad lenger. (Sheol h7585)
Men Gud skal løysa ut mi sjæl or handi på helheimen; for han skal taka meg til seg. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Ottast ikkje når ein mann vert rik, når hans hus kjem til stor æra!
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
For han skal ingen ting taka med seg når han døyr; hans æra skal ikkje fara ned etter honom.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Um han og velsignar si sjæl i si livstid, og dei prisar deg for di du gjer deg gode dagar,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
so skal du då koma til di fedreætt, dei som ikkje ser ljoset i all æva.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Eit menneskje i høg vyrdnad, som ikkje hev vit, vert lik dyri; dei må tagna.
