Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
(고라 자손의 시. 영장으로 한 노래) 만민들아 이를 들어라 세상의 거민들아 귀를 기울이라
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
귀천 빈부를 물론하고 다 들을지어다
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
내 입은 지혜를 말하겠고 내 마음은 명철을 묵상하리로다
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
내가 비유에 내 귀를 기울이고 수금으로 나의 오묘한 말을 풀리로다
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
죄악이 나를 따라 에우는 환난의 날에 내가 어찌 두려워하랴
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
자기의 재물을 의지하고 풍부함으로 자긍하는 자는
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
아무도 결코 그 형제를 구속하지 못하며 저를 위하여 하나님께 속전을 바치지도 못할 것은
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
저희 생명의 구속이 너무 귀하며 영영히 못할 것임이라
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
저로 영존하여 썩음을 보지 않게 못하리니
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
저가 보리로다 지혜있는 자도 죽고 우준하고 무지한 자도 같이 망하고 저희 재물을 타인에게 끼치는도다
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
저희의 속 생각에 그 집이 영영히 있고 그 거처가 대대에 미치리라 하여 그 전지를 자기 이름으로 칭하도다
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
사람은 존귀하나 장구치 못함이여 멸망하는 짐승같도다
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
저희의 이 행위는 저희의 우매함이나 후세 사람은 오히려 저희 말을 칭찬하리로다 (셀라)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
양 같이 저희를 음부에 두기로 작정되었으니 사망이 저희 목자일 것이라 정직한 자가 아침에 저희를 다스리리니 저희 아름다움이 음부에서 소멸하여 그 거처조차 없어지려니와 (Sheol h7585)
하나님은 나를 영접하시리니 이러므로 내 영혼을 음부의 권세에서 구속하시리로다 (셀라) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
사람이 치부하여 그 집 영광이 더할 때에 너는 두려워 말지어다
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
저가 죽으매 가져가는 것이 없고 그 영광이 저를 따라 내려가지 못함이로다
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
저가 비록 생시에 자기를 축하하며 스스로 좋게 함으로 사람들에게 칭찬을 받을지라도
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
그 역대의 열조에게로 돌아가리니 영영히 빛을 보지 못하리로다
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
존귀에 처하나 깨닫지 못하는 사람은 멸망하는 짐승같도다
