< Žalmy 49 >

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Nanekema hanuana maka vahe'motma nentahinkeno, ama mopafima mani'naza maka vahe'mo'zanena zamagesa ante'za antahiho!
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Marerifa vahe'ma, tami vahe'ma, feno vahe'ma, tamunte omne vahe'motanena antahiho!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Na'ankure knare antahi'zamofo naneke huama nehugeno, nagu'afina antahi ama' hu antahizamo avite'ne.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Nagra knare antahi'zamofo nanekegu nagesa ante'na nentahi'na, hapu zavena nehe'na, fraki nanekea zagamepi erinte ama hu'na hugahue.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Hazenke zama ne-enigeno, ha' vahe'mo'zama eme navazagi kagisazana, nahanige'na nagra korora hugahue?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Zamagra fenoma ante'naza zante zamentintia nehu'za, tusi zago fenoma ante'naza zanku zamavufa ra hu'za akagi neraze.
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Tagra antahi'none, mago vahe'mo'a frizampintira agra'a aguravazige, Anumzamofona atesinteno nefuna ovaregosie.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Mago mizantetira vahe'mo'a atesino, agra'a agu'vazigara osu'ne. Na'ankure mago mizantetira mizaseno,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
frino onkasarino, manivava huno ovugosie.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Negonke'za knare antahi'zane vahe'mo'za nefrizageno, ana hukna hu'za neginagi vahe'ene antahintahi omne vahe'mo'zanena nefrizage'za, ru vahe'mo'za ana vahe'mokizmi fenozana erisanti neharaze.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Ana vahe'mo'za rama'a mopa eri'za zamagia ana mopazmirera asamregahazanagi, matimati'mo'a manivava nonkumazmi senige'za fri'za matipi umanigahaze.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Hagi fenoma antene'za ra zamagima e'neriza vahe'mofo zamagimo'a zazatera meno ovugahianki, zagagafama fri fananema nehiaza hu'za fri'nageno, zamagimo'a fanane hugahie.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Hagi knare vahe mani'none hu'za neginagi vahe'mo'zama nehaza vahete'ene, ana vahe'mokizmi kere'ma zamentintima nehaza vahete ama anazana fore hugahie.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Sipisipi afute kva vahe'mo, sipisipi afutami zamavareno viaza huno fri'zamo'a zamavareno fri vahe kumapina vugahie. Hagi nanteramasena Anumzamofo vahe'mo'za kegava huzmantegahaze. Kumazmimofona afete'are matipi zamavufagamo'a kasrigahie. (Sheol h7585)
15 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol h7585)
Hianagi nagrira nagu'nevazino, fri'zamofo hihamufintira Anumzamo'a eri varino navaregahie. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Hagi vahe'mo'zama rama'a fenoma ante'za hage'za mareneri'nageno, nonkumazmifima knare zantmimo'ma avimatesia zankura korora osiho.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Na'ankure zamagrama frisageno'a, maka fenozamimo'a amanezankna hugahiankino, anazana eri'ne'za fri kantega ovugahaze.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Kasefama huno mani'nea knafina maka zampina knare hu'noe huno agra'a husga nehanigeno, vahe'mo'zanena humuse huntegahaze.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Hianagi ko'ma zamagehe'zama hu'nazaza hu'za fri'za nevu'za mago'enena zagemo'ma remsa hania masa onkegahaze.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Hagi fenozmigu'ma akagima neraza vahe'mo'za zamagra maka zana antahi anira nosazanki'za, afukra friaza huza frigahaze.

< Žalmy 49 >