Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Hlustið nú háir og lágir, ríkir og fátækir.
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Allir heimsbúar hlýðið á.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Ég tala til ykkar vísdómsorð.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Með undirleik hörpu kveð ég um hyggindi, veiti svör við spurningum lífsins:
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Láttu ekki ógæfuna hræða þig, né óvini sem umkringja þig með illsku!
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Auðæfum sínum treysta þeir og stæra sig af miklu ríkidæmi
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
en þó gæti enginn þeirra greitt Guði lausnargjald fyrir bróður sinn, keypt hann lausan.
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
Sál mannsins er dýrmætari en svo að hún verði keypt fyrir fé.
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
Auður alls heimsins hrekkur ekki til að kaupa einum manni líf og forða honum frá gröfinni.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Þið auðmenn og vitringar og aðrir sem hreykið ykkur hátt, þið munuð farast eins og aðrir menn. Þið hafið enga kröfu til lífsins fremur en fífl og fáráðlingar. Þið verðið að eftirláta öðrum auð ykkar.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Hús og eignir bera nöfn ykkar rétt eins og þið ætlið að búa þar að eilífu!
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Nei, maðurinn verður að deyja. Hann er eins og skepnurnar, þrátt fyrir frægð sína og frama.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Slík verða afdrif hinna hrokafullu en samt mun þeirra getið með virðingu þegar þeir eru dauðir.
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
En þeir fá ekki umflúið dauðann. Þegar upp er staðið verða hinir vondu að þjóna hinum góðu. Vald auðsins er þeim gagnslaust í dauðanum og ekki taka þeir auðæfi sín með sér. (Sheol h7585)
En hvað um mig? Guð mun leysa sál mína frá dauða og frelsa mig úr helju. (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Vertu ekki gramur þótt einhver verði ríkur og reisi sér glæsihöll.
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
Ekkert af því mun hann taka með sér í gröfina, ekki einu sinni frægð sína!
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Í lifanda lífi telur hann sig heppinn og heimurinn klappar honum lof í lófa,
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
en þó deyr hann eins og aðrir og hverfur inn í myrkrið.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Sá sem elskar eigin lofstír deyr eins og skepnan, þrátt fyrir frægð sína og frama.
