Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
| למנצח לבני-קרח מזמור ב שמעו-זאת כל-העמים האזינו כל-ישבי חלד |
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
| גם-בני אדם גם-בני-איש-- יחד עשיר ואביון |
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
| פי ידבר חכמות והגות לבי תבונות |
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
| אטה למשל אזני אפתח בכנור חידתי |
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
| למה אירא בימי רע-- עון עקבי יסובני |
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
| הבטחים על-חילם וברב עשרם יתהללו |
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
| אח--לא פדה יפדה איש לא-יתן לאלהים כפרו |
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
| ויקר פדיון נפשם וחדל לעולם |
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
| ויחי-עוד לנצח לא יראה השחת |
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
| כי יראה חכמים ימותו-- יחד כסיל ובער יאבדו ועזבו לאחרים חילם |
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
| קרבם בתימו לעולם-- משכנתם לדור ודר קראו בשמותם עלי אדמות |
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
| ואדם ביקר בל-ילין נמשל כבהמות נדמו |
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
| זה דרכם כסל למו ואחריהם בפיהם ירצו סלה |
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
| כצאן לשאול שתו-- מות ירעם וירדו בם ישרים לבקר--וצירם (וצורם) לבלות שאול מזבל לו (Sheol h7585) |
| אך-אלהים--יפדה נפשי מיד-שאול כי יקחני סלה (Sheol h7585) |
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
| אל-תירא כי-יעשר איש כי-ירבה כבוד ביתו |
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
| כי לא במותו יקח הכל לא-ירד אחריו כבודו |
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
| כי-נפשו בחייו יברך ויודך כי-תיטיב לך |
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
| תבוא עד-דור אבותיו עד-נצח לא יראו-אור |
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
| אדם ביקר ולא יבין נמשל כבהמות נדמו |
