Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Auf den Siegesspender, von den Korachiten, ein Lied. Ihr Völker alle, hört! Ihr Weltbewohner all, merkt auf!
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Gemeine Leute, Herrensöhne, ihr all zusammen, reich und arm!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Mein Mund trägt Weisheit vor, und meines Herzens Dichtung ist voll Einsicht.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
Ich lausche einem Spruch, mein Lied mit Zitherspiel beginnend:
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Warum soll ich in Unglückstagen zagen, wo meiner Gegner Bosheit mich umgibt,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
die auf ihr Gut vertrauen, sich ihres großen Reichtums rühmen?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Nicht einer kann sich selbst loskaufen, nicht einer Gott für sich ein Lösegeld erlegen,
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
zu teuer ist der Loskauf ihrer selbst und so für alle Zeit unmöglich,
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
daß er für immer lebe und nicht die Grube sehe.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
Da sieht man Weise sterben, wie Tor und Narr vergehn und andern ihr Vermögen hinterlassen.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Für immer ist ihr Grab ihr Haus, für alle Zukunft ihre Wohnstätte, sie, deren Namen Weltruf hatten.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Der Mensch bleibt nicht im Ansehen, er gleicht den Tieren, die man würgt.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Das ist ihr Lauf; das ist's, was ihrer wartet, und was nach ihrem Ende wird, das können selber sie erzählen. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Sie sind den Schafen gleich, die für die Unterwelt der Tod schon weidet; der führt sie unparteiisch bald hinab, zur Unterwelt, zu ihrer Wohnung, wo ihr Gespenst verschwindet. (Sheol h7585)
Doch Gott behütet meine Seele vor der Unterwelt; er nimmt mich mit. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Sei unbesorgt! Wenn einer sich bereichert, wenn seines Hauses Überfluß sich mehrt,
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
beim Sterben nimmt er doch nicht alles mit; sein Reichtum folgt ihm nicht hinab.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Er schätzte sich dann mit dem bloßen Leben glücklich, und priese glücklich dich, daß dir's noch gut ergeht.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
Doch muß er zum Geschlechte seiner Väter gehen, die nimmermehr das Licht erblicken.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Der Mensch bleibt nicht im Ansehen, er gleicht den Tieren, die man würgt.
