Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
“To the chief musician, by the sons of Korach, a psalm.” Hear this, all ye people; give ear, all ye inhabitants of the perishable world:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Both the sons of the low and the sons of the high, rich and needy, altogether.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
My mouth shall speak wisdom; and the meditation of my heart shall be of understanding.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
I will incline my ear to a parable: I will open with the harp my riddle.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Wherefore should I fear in the days of evil, when the iniquity of my oppressors encompasseth me?—
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
Of those that trust in their wealth, and boast themselves of the multitude of their riches?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
No one can in any wise redeem his brother, nor can he give to God redemption money for himself;
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
For the ransom of their soul is too costly, and it is omitted for ever.
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
And should he still live for ever? not see the pit?
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
For he must see that wise men die, that together the fool and the brutish person perish and leave to others their wealth.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Their inward thought is, that their houses are to be for ever, their dwelling-places, from generation to generation; they call them by their own names in [various] countries.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Nevertheless man in [his] splendor endureth not: he is like the beasts [that] perish.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
This is their way, their folly: yet their posterity will take pleasure in their sayings. (Selah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Like flocks are they thrust into the nether world; death will feed them; but the upright shall have dominion over them in that morning, and their form wasteth away in the nether world, [taken away] from their own dwelling. (Sheol h7585)
But God will redeem my soul from the power of the nether world; for he will take me away. (Selah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Be not thou afraid when a man becometh rich, when the glory of his house is increased;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
For when he dieth he can take nothing away; his glory will not descend after him.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
For though he bless his soul during his life, and men praise thee, when thou doest well to thyself:
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
She shall go to the generation of his fathers, unto eternity will these never see light.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Man, though in splendor, who understandeth not, is like the beasts that perish. °
