Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
To the chief Musician, A Psalm for the sons of Korah. Hear this, all [ye] people; give ear, all [ye] inhabitants of the world:
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
Both low and high, rich and poor, together.
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
My mouth shall speak of wisdom; and the meditation of my heart [shall be] of understanding.
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
I will incline mine ear to a parable: I will open my dark saying upon the harp.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Wherefore should I fear in the days of evil, [when] the iniquity of my heels shall compass me about?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
They that trust in their wealth, and boast themselves in the multitude of their riches;
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
None [of them] can by any means redeem his brother, nor give to God a ransom for him:
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
(For the redemption of their soul [is] precious, and it ceaseth for ever: )
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
That he should still live for ever, [and] not see corruption.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
For he seeth [that] wise men die, likewise the fool and the brutish person perish, and leave their wealth to others.
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
Their inward thought [is, that] their houses [shall continue] for ever, [and] their dwelling places to all generations; they call [their] lands after their own names.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Nevertheless man [being] in honour abideth not: he is like the beasts [that] perish.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
This their way [is] their folly: yet their posterity approve their sayings. (Selah)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
Like sheep they are laid in the grave; death shall feed on them; and the upright shall have dominion over them in the morning; and their beauty shall consume in the grave from their dwelling. (Sheol h7585)
But God will redeem my soul from the power of the grave: for he shall receive me. (Selah) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Be not thou afraid when one is made rich, when the glory of his house is increased;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
For when he dieth he shall carry nothing away: his glory shall not descend after him.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Though while he lived he blessed his soul: and [men] will praise thee, when thou doest well to thyself.
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
He shall go to the generation of his fathers; they shall never see light.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Man [that is] in honour, and understandeth not, is like the beasts [that] perish.
