Žalmy 49
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
Til Sangmesteren. Af Koras Sønner. En Salme. Hør det, alle Folkeslag, lyt til, al Verdens Folk,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
baade høj og lav, baade rig og fattig!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
Min Mund skal tale Visdom, mit Hjerte udgransker Indsigt;
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
jeg bøjer mit Øre til Tankesprog, raader min Gaade til Strengeleg.
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
Hvorfor skulle jeg frygte i de onde Dage, naar mine lumske Fjender omringer mig med Brøde,
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
de, som stoler paa deres Gods og bryster sig af deres store Rigdom?
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
Visselig, ingen kan købe sin Sjæl fri og give Gud en Løsesum
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
— Prisen for hans Sjæl blev for høj, for evigt maatte han opgive det — saa han kunde blive i Live
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
og aldrig faa Graven at se;
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
nej, han skal se den; Vismænd dør, baade Daare og Taabe gaar bort. Deres Gods maa de afstaa til andre,
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
deres Grav er deres Hjem for evigt, deres Bolig Slægt efter Slægt, om Godser end fik deres Navn.
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
Trods Herlighed bliver Mennesket ikke, han er som Dyrene, der forgaar.
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
Saa gaar det dem, der tror sig trygge, saa ender det for dem, deres Tale behager. (Sela)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol h7585)
I Dødsriget drives de ned som Faar, deres Hyrde skal Døden være; de oprigtige træder paa dem ved Gry, deres Skikkelse gaar Opløsning i Møde, Dødsriget er deres Bolig. (Sheol h7585)
Men Gud udløser min Sjæl af Dødsrigets Haand, thi han tager mig til sig. (Sela) (Sheol h7585)
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
Frygt ej, naar en Mand bliver rig, naar hans Huses Herlighed øges;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
thi intet tager han med i Døden, hans Herlighed følger ham ikke.
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
Priser han end i Live sig selv: »De lover dig for din Lykke!« —
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
han vandrer til sine Fædres Slægt, der aldrig faar Lyset at skue.
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
Den, som lever i Herlighed, men uden Forstand, han er som Dyrene, der forgaar.
