< Žalmy 49 >
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
可拉后裔的诗,交与伶长。 万民哪,你们都当听这话! 世上一切的居民,
2 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
无论上流下流,富足贫穷, 都当留心听!
3 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
我口要说智慧的言语; 我心要想通达的道理。
4 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
我要侧耳听比喻, 用琴解谜语。
5 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
在患难的日子,奸恶随我脚跟,四面环绕我, 我何必惧怕?
6 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
那些倚仗财货自夸钱财多的人,
7 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
一个也无法赎自己的弟兄, 也不能替他将赎价给 神,
8 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
叫他长远活着,不见朽坏; 因为赎他生命的价值极贵, 只可永远罢休。
9 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
10 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
他必见智慧人死, 又见愚顽人和畜类人一同灭亡, 将他们的财货留给别人。
11 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
他们心里思想: 他们的家室必永存, 住宅必留到万代; 他们以自己的名称自己的地。
12 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
但人居尊贵中不能长久, 如同死亡的畜类一样。
13 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. (Sélah)
他们行的这道本为自己的愚昧; 但他们以后的人还佩服他们的话语。 (细拉)
14 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě. (Sheol )
他们如同羊群派定下阴间; 死亡必作他们的牧者。 到了早晨,正直人必管辖他们; 他们的美容必被阴间所灭,以致无处可存。 (Sheol )
15 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. (Sélah) (Sheol )
只是 神必救赎我的灵魂脱离阴间的权柄, 因他必收纳我。 (细拉) (Sheol )
16 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
见人发财、家室增荣的时候, 你不要惧怕;
17 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
因为,他死的时候什么也不能带去; 他的荣耀不能随他下去。
18 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
他活着的时候,虽然自夸为有福 (你若利己,人必夸奖你);
19 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
他仍必归到他历代的祖宗那里, 永不见光。
20 Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.
人在尊贵中而不醒悟, 就如死亡的畜类一样。