< Žalmy 48 >

1 Píseň žalmu synů Chóre. Veliký jest Hospodin, a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho, na hoře svatosti své.
Pesem in psalm naslednikom Koretovim. Velik je Gospod in hvaljen silno, v mestu Boga našega, na gori svetosti svoje:
2 Ozdoba krajiny, útěcha vší země jestiť hora Sion, k straně půlnoční, město krále velikého.
V lepoti kraja, veselji vse zemlje, na gori Sijonski, na severni strani v mestu kralja vélikega.
3 Bůh na palácích jeho, a znají ho býti vysokým hradem.
Bog v dvorih njegovih spoznava se za grad.
4 Nebo aj, králové když se shromáždili a spolu táhli,
Ker, glej, sešli so se kralji, šli so vkup.
5 Sami to uzřevše, velmi se divili, a předěšeni byvše, náhle utíkali.
Sami so videli, vkup so strmeli, zmedli so se, izbežali urno.
6 Tuť jest je strach popadl, a bolest jako ženu rodící.
Trepet jih je obšel tam, bolečina kakor porodnico.
7 Větrem východním rozrážíš lodí Tarské.
Z burjo razbijaš ladije morske.
8 Jakž jsme slýchali, tak jsme spatřili, v městě Hospodina zástupů, v městě Boha našeho. Bůh upevní je až na věky.
Kakor smo slišali, tako smo videli v mestu Gospoda vojnih krdél, v mestu Boga našega; Bog ga utrjuje na veke.
9 Rozjímáme, ó Bože, milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého.
Milost tvojo premišljamo, o Bog, sredi tvojega svetišča.
10 Jakož jméno tvé, Bože, tak i chvála tvá až do končin země; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti.
Kakor ime tvoje, tako je slava tvoja noter do krajev zemlje; pravice je polna desnica tvoja.
11 Raduj se, horo Sione, plésejte, dcery Judské, z příčiny soudů Božích.
Veselí se naj gora Sijonska, radujejo se hčere Judove zavoljo sodeb tvojih.
12 Obejděte Sion, a obstupte jej, sečtěte věže jeho.
Obhajajte Sijon, in obdajajte ga; štejte stolpe njegove.
13 Přiložte mysl svou k ohradě, popatřte na paláce jeho, abyste uměli vypravovati věku potomnímu,
Upirajte misli svoje na trdnjavo, povzdignite oči k dvorom njegovim, da oznanjate prihodnjemu rodu.
14 Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky, a že on vůdce náš bude až do smrti.
Ker ta je naš Bog na vedno večne čase; ta nas bode vodil noter do smrti.

< Žalmy 48 >