< Žalmy 46 >

1 Přednímu kantoru z synů Chóre, píseň na alamot. Bůh jest naše útočiště i síla, ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová.
Til songmeisteren; av Korahs born, etter Alamot; ein song. Gud er mi hyggja og vår styrke, fullvel røynd i trengslor.
2 A protož nebudeme se báti, byť se pak i země podvrátila, a zpřevracely se hory do prostřed moře.
Difor ottast me ikkje, um so jordi vert umskift, og um fjelli ragar hjarta av storhavet,
3 Byť i ječely, a kormoutily se vody jeho, a hory se rozrážely od dutí jeho. (Sélah)
um havbårorne dyn og skumar, og fjelli skjelv for deira ofse. (Sela)
4 Potok a pramenové jeho obveselují město Boží, nejsvětější z příbytků Nejvyššího.
Der er ei å, hennar bekkjer gled Guds by, den heilage stad der den Høgste bur.
5 Bůh jest u prostřed něho, nepohneť se; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře.
Gud er midt i honom, so han skal ikkje rugga; Gud hjelper honom i morgonlysingi.
6 Když hlučeli národové, a pohnula se království, vydal hlas svůj, a rozplynula se země.
Folkeslag rasa, rike vart rikka, han let si røyst ljoda, jordi bråna.
7 Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. (Sélah)
Herren, allhers drott, er med oss; Jakobs Gud er vår faste borg. (Sela)
8 Poďte, vizte skutky Hospodinovy, jakýchť jest pustin nadělal na zemi.
Kom og sjå Herrens storverk, som gjer øydeleggjingar på jordi.
9 Přítrž činí bojům až do končin země, lučiště láme, kopí posekává, a vozy spaluje ohněm,
Han gjer ende på herferder yver all jordi, bryt bogen sund og høgg spjotet av; stridsvognerne brenner han upp i eld.
10 Mluvě: Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh, kterýž vyvýšen budu mezi národy, vyvýšen budu na zemi.
«Haldt upp og kjenn at eg er Gud! Eg er upphøgd millom folki, upphøgd på jordi.»
11 Hospodin zástupů jest s námi, hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův. (Sélah)
Herren, allhers drott, er med oss; Jakobs Gud er vår faste borg. (Sela)

< Žalmy 46 >