Žalmy 44

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

En undervisning Korah barnas, till att föresjunga. Gud, vi hafve med våra öron hört, våre fäder hafva det förtäljt oss, hvad du i deras dagar gjort hafver fordom.

2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Du hafver med dine hand fördrifvit Hedningarna; men dem hafver du insatt. Du hafver förderfvat folken; men dem hafver du utvidgat.

3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Ty de hafva icke intagit landet genom sitt svärd, och deras arm halp dem intet; utan din högra hand, din arm och ditt ansigtes ljus; ty du hade ett behag till dem.

4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Gud, du äst den samme min Konung, som Jacob hjelp tillsäger.

5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

Igenom dig skole vi nederslå våra fiendar. I ditt Namn vilje vi undertrampa dem som sig emot oss sätta.

6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Ty Jag förlåter mig icke uppå min båga, och mitt svärd kan intet hjelpa mig;

7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

Utan du hjelper oss ifrå våra fiendar, och gör dem till skam, som hata oss.

8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)

Vi vilje dagliga berömma oss af Gudi, och tacka dino Namne evinnerliga. (Sela)

9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Hvi bortdrifver du då nu oss, och låter oss till skam varda; och drager icke ut i vårom här?

10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Du låter oss fly för våra fiendar, att de, som oss hata, skola beröfva oss.

11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Du låter uppäta oss såsom får, och förströr oss ibland Hedningarna.

12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Du säljer ditt folk förgäfves, och tager der intet före.

13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Du gör oss till smälek vårom grannom; till spott och hån dem som omkring oss äro.

14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Du gör oss till ett ordspråk ibland Hedningarna, och att folken rista hufvudet öfver oss.

15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

Dagliga är min smälek för mig, och mitt ansigte är fullt med skam;

16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

Att jag måste de försmädare och lastare höra, och fienderna och de hämndgiruga se.

17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

Allt detta är öfver oss kommet, och vi hafve dock intet förgätit dig, eller otroliga i ditt förbund handlat.

18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

Vårt hjerta är icke affallet, eller vår gång viken ifrå din väg;

19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

Att du så sönderslår oss ibland drakar, och öfvertäcker oss med mörker.

20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Om vi vår Guds Namn förgätit hade, och våra händer upplyft till en främmande Gud;

21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

Det kunde Gud väl finna. Nu känner han ju vår hjertans grund.

22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Ty vi varde ju dagliga för dina skull dräpne, och äro räknade såsom slagtefår.

23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Uppväck dig, Herre; hvi sofver du? Vaka upp, och bortdrif oss icke med allo.

24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

Hvi fördöljer du ditt ansigte; och förgäter vårt elände och tvång?

25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

Ty vår själ är nederböjd till jordena; vår buk låder vid jordena.

26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

Statt upp, hjelp oss, och förlös oss, för dina godhets skull.