Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Al Músico principal: de los hijos de Coré: Masquil. OH Dios, con nuestros oídos hemos oído, nuestros padres nos han contado, la obra que hiciste en sus días, en los tiempos antiguos.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Tú con tu mano echaste las gentes, y los plantaste á ellos; afligiste los pueblos, y los arrojaste.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Porque no se apoderaron de la tierra por su espada, ni su brazo los libró; sino tu diestra, y tu brazo, y la luz de tu rostro, porque te complaciste en ellos.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Tú, oh Dios, eres mi rey: manda saludes á Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Por medio de ti sacudiremos á nuestros enemigos: en tu nombre atropellaremos á nuestros adversarios.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Porque no confiaré en mi arco, ni mi espada me salvará.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Pues tú nos has guardado de nuestros enemigos, y has avergonzado á los que nos aborrecían.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
En Dios nos gloriaremos todo tiempo, y para siempre loaremos tu nombre. (Selah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Empero [nos] has desechado, y nos has hecho avergonzar; y no sales en nuestros ejércitos.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Nos hiciste retroceder del enemigo, y saqueáron[nos] para sí los que nos aborrecían.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Pusístenos como á ovejas para comida, y esparcístenos entre las gentes.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Has vendido tu pueblo de balde, y no pujaste en sus precios.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Pusístenos por vergüenza á nuestros vecinos, por escarnio y por burla á los que nos rodean.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Pusístenos por proverbio entre las gentes, por movimiento de cabeza en los pueblos.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Cada día mi vergüenza está delante de mí, y cúbreme la confusión de mi rostro,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Por la voz del que [me] vitupera y deshonra, por razón del enemigo y del que se venga.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Todo esto nos ha venido, y no nos hemos olvidado de ti; y no hemos faltado á tu pacto.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
No se ha vuelto atrás nuestro corazón, ni tampoco se han apartado nuestros pasos de tus caminos.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Cuando nos quebrantaste en el lugar de los dragones, y nos cubriste con sombra de muerte,
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nos hubiésemos olvidado del nombre de nuestro Dios, ó alzado nuestras manos á dios ajeno,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
¿No demandaría Dios esto? porque él conoce los secretos del corazón.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Empero por tu causa nos matan cada día; somos tenidos como ovejas para el matadero.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Despierta; ¿por qué duermes, Señor? Despierta, no te alejes para siempre.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
¿Por qué escondes tu rostro, y te olvidas de nuestra aflicción, y de la opresión nuestra?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Porque nuestra alma está agobiada hasta el polvo: nuestro vientre está pegado con la tierra.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Levántate para ayudarnos, y redímenos por tu misericordia.
