< Žalmy 44 >
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Oh ʼElohim, escuchamos con nuestros oídos, Nos contaron nuestros antepasados Las obras que Tú hiciste en sus días, En los tiempos antiguos.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Con tu mano expulsaste a las naciones Para establecerlos a ellos. Abatiste a los pueblos y los echaste.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
No poseyeron la tierra por su espada, Ni los libró su brazo, Sino tu mano derecha, tu brazo y la luz de tu rostro, Porque te complaciste en ellos.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Tú eres mi Rey, oh ʼElohim. ¡Ordena las victorias de Jacob!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Por medio de Ti sacudiremos a nuestros enemigos. En tu Nombre pisotearemos a los que se levantan contra nosotros.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Porque no confiaré en mi arco, Ni mi espada me salvará.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Pero Tú nos salvaste de nuestros adversarios Y avergonzaste a los que nos aborrecen.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
En ʼElohim nos gloriaremos todo el día Y alabaremos tu Nombre para siempre. (Selah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Pero nos desechaste y nos avergonzaste. No sales con nuestros ejércitos.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Nos haces retroceder del adversario. Los que nos aborrecen nos saquean.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Nos entregas como ovejas para el matadero Y nos esparciste entre las naciones.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Vendes a tu pueblo por nada. Ningún beneficio exiges por ellos.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Nos convertiste en oprobio de nuestros vecinos, En escarnio y burla de los que nos rodean.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Nos pusiste como refrán entre las naciones, Un objeto de burla en medio de los pueblos.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Todo el día mi deshonor está delante de mí Y la confusión cubre mi cara,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Por la voz del que me critica y deshonra Por causa del enemigo y del vengativo.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Todo esto nos vino, Pero no nos olvidamos de Ti, Ni fuimos infieles a tu Pacto.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Nuestro corazón no se volvió atrás, Ni nuestros pasos se desviaron de tu senda.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Pero Tú nos aplastaste en un sitio de chacales, Y nos cubriste con la sombra de muerte.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nos olvidamos del Nombre de nuestro ʼElohim O alzamos nuestras manos a un ʼelohim extraño,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
¿ʼElohim no demandaría esto? Porque Él conoce los secretos del corazón.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Pero por tu causa nos matan cada día. Somos considerados como ovejas para el matadero.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Despiértate, ʼAdonay. ¿Por qué duermes? Despiértate, no nos rechaces para siempre.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
¿Por qué escondes tu rostro Y te olvidas de la aflicción y de nuestra opresión?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Porque nuestra alma está agobiada hasta el polvo Y nuestro cuerpo está pegado a la tierra.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Levántate, sé nuestra Ayuda. Redímenos por tu misericordia.