Žalmy 44

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

Al maestro de coro. De los hijos de Coré. Maskil. Oímos, oh Dios, con nuestros oídos, nos contaron nuestros padres, los prodigios que hiciste en sus días, en los días antiguos.

2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

Tú, con tu mano, expulsando pueblos gentiles, los plantaste a ellos; destruyendo naciones, a ellos los propagaste.

3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

Pues no por su espada ocuparon la tierra, ni su brazo les dio la victoria; fue tu diestra y tu brazo, y la luz de tu rostro; porque Tú los amabas.

4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

Tú eres mi Rey, mi Dios, Tú, el que dio la victoria a Jacob.

5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

Por Ti batimos a nuestros enemigos; y en nombre tuyo hollamos a los que se levantaron contra nosotros.

6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

Porque no en mi arco puse mi confianza, ni me salvó mi espada,

7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

sino que Tú nos has salvado de nuestros adversarios, y has confundido a los que nos odian.

8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)

En Dios nos gloriábamos cada día, y continuamente celebrábamos tu Nombre.

9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

Pero ahora Tú nos has repelido y humillado; ya no sales, oh Dios, con nuestros ejércitos.

10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

Nos hiciste ceder ante nuestros enemigos, y los que nos odian nos han saqueado como han querido.

11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Nos entregaste como ovejas destinadas al matadero, y nos desparramaste entre los gentiles.

12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

Vendiste a tu pueblo sin precio, y no sacaste gran provecho de esa venta.

13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

Nos hiciste el escarnio de nuestros vecinos, la irrisión y el ludibrio de los que nos rodean.

14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

Nos convertiste en fábula de los gentiles, y recibimos de los pueblos meneos de cabeza.

15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

Todo el día tengo ante los ojos mi ignominia, y la confusión cubre mi rostro,

16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

a los gritos del que me insulta y envilece, a la vista del enemigo, ávido de venganza.

17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

Todo esto ha venido sobre nosotros, mas no nos hemos olvidado de Ti, ni hemos quebrantado el pacto hecho contigo.

18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

No volvió atrás nuestro corazón, ni nuestro paso se apartó de tu camino,

19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

cuando nos aplastaste en un lugar de chacales y nos cubriste con sombras de muerte.

20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

Si nos hubiéramos olvidado del nombre de nuestro Dios, extendiendo nuestras manos a un Dios extraño,

21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

¿no lo habría averiguado Dios, Él, que conoce los secretos del corazón?

22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

Mas por tu causa somos ahora carneados cada día, tenidos como ovejas de matadero.

23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

Despierta, Señor. ¿Por qué duermes? Levántate; no nos deseches para siempre.

24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

¿Por qué ocultas tu rostro? ¿Te olvidas de nuestra miseria y de nuestra opresión?

25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

Agobiada hasta el polvo está nuestra alma, y nuestro cuerpo pegado a la tierra.

26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.

¡Levántate en nuestro auxilio, líbranos por tu piedad!