Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Načelniku godbe med nasledniki Koretovimi; ukovita. O Bog, z ušesi svojimi smo slišali, očetje naši so nam pravili, káko delo si storil o njih časih, časih nekdanjih.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Z roko svojo si izgnal narode in naselil njé: pokoril si ljudstva in razširil njé.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Niso namreč z mečem svojim dobili dežele v oblast, in njih dlan ni jim dala blaginje; nego desnica tvoja in dlan tvoja in obličja tvojega luč; ker blagovoljen si jim bil.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Ti sam si kralj moj, o Bog; pošlji vsakoršno blaginjo Jakobu.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
S teboj bodemo z rogom udarili sovražnike svoje; z imenom tvojim bodemo pogazili njé, ki se spenjajo v nas.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Ker na lok svoj se ne zanašam, in meč moj ne bode me rešil.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Ko nas bodeš otél neprijateljev naših, in osramotil sovražnike naše,
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Hvalili bodemo ves dan Boga, ime tvoje bodemo slavili vekomaj.
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
In vendar si nas zavrgel in onečastil, ker nisi hodil z našimi vojskami.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Storil si, da smo se umaknili sovražniku, in neprijatelji naši si plenijo.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Predal si nas kakor drobnico za hrano, in med ljudstva si nas razkropil.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Prodal si ljudstvo svoje za malo, in povišal nisi cene njegove.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Izpostavil si nas v sramoto sosedom našim, v zasramovanje in zasmehovanje njim, ki nas obdajajo.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Za pregovor si nas postavil ljudstvom, v majanje z glavo med narodi.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Ves dan mi je nečast moja pred očmi, in obličja mojega sramota me pokriva;
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Zaradi glasú zasramovalca in preklinjalca; zaradi sovražnika in maščevalca.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Vse to nas je zadelo, in vendar te ne zabimo; in lažnjivo se ne vedemo zoper zavezo tvojo.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Ne odmika se srce naše, in stopinja naša ne zavija v stran od steze tvoje:
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Če tudi si nas potrl v kraj sômov in pokril nas z mrtvaško senco.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Ako bi bili pozabili imena Boga našega, ali razpeli roke svoje proti bogu mogočnemu tujemu,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Ali bi ne bil Bog tega preiskal? Ker on pozná srca skrivnosti.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Ali zavoljo tebe nas pobijajo vsak dan; cenijo nas kakor drobnico za klanje.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Zbúdi se, zakaj bi spal, Gospod? vstani, ne zametaj nas na večno.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Zakaj bi skrival obličje svoje, pozabljal nadloge naše in stiske naše?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Ker v prah je ponižano življenje naše, tál se tišči trebuh naš.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Vstani na pomoč nam, in reši nas zavoljo milosti svoje.
