< Žalmy 44 >
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Til songmeisteren; av Korahs born; ein salme til lærdom. Gud, me hev høyrt med våre øyro, våre feder hev fortalt oss den gjerning du gjorde i deira dagar, i forne dagar.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Du dreiv ut heidningarne med di hand, men deim planta du; du øydelagde folkeslag, men deim breidde du ut.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
For ikkje med sitt sverd vann dei landet, og deira arm gav deim ikkje siger, men di høgre hand og din arm og ditt andlits ljos; for du hadde hugnad i deim.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Du, Gud, er min konge; byd at Jakob skal verta frelst!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Ved deg skal me støyta ned våre fiendar, ved ditt namn skal me treda under føter deim som reiser seg imot oss.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
For min boge lit eg ikkje på, og mitt sverd gjev meg ikkje siger.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Men du gjev oss siger yver våre fiendar, og deim som hatar oss, gjer du til skammar.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Av Gud rosar me oss all dagen og lovar ditt namn til æveleg tid. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Og endå hev du støytt oss burt og gjort oss til skam, og du dreg ikkje ut med våre herar.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Du let oss vika attende for fienden, og dei som hatar oss, fær seg herfang.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du gjev oss burt som sauer til å eta upp, og spreider oss ikring millom heidningarne.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Du sel ditt folk for ingen ting, og ikkje set du høg pris på deim.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Du gjer oss til hæding for våre grannar, til spott og spe for deim som bur ikring oss.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Du gjer oss til eit ordtøke millom heidningarne; dei rister på hovudet åt oss millom folki.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Heile dagen stend mi skam for mine augo, og blygsl breider seg yver mitt andlit,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
ved røysti av spottaren og hædaren, ved syni av fienden og den hemngiruge.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Alt dette er kome yver oss, endå me ikkje hev gløymt deg og ikkje svike di pakt.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Vårt hjarta veik ikkje frå deg, og våre stig sveiv ikkje ut av din veg,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
at du skulde slå oss sund der sjakalar bur, og breida oss ned i daudeskugge.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Hadde me gløymt vår Guds namn og rett våre hender ut til ein framand gud,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
skulde Gud då ikkje ransaka det? for han kjenner hjartans løyndomar.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Men for di skuld vert me drepne all dagen, me er rekna som slagtesauer.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Vakna upp! Kvi søv du, Herre? Vakna då, støyt ikkje burt for alltid!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Kvi løyner du di åsyn, gløymer vår armodsdom og vår trengsla?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
For vår sjæl er nedbøygd i moldi, vår likam nedtrykt til jordi.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Statt upp til hjelp for oss, og løys oss ut for din nåde skuld!