Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
In finem, Filiis Core ad intellectum.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Deus auribus nostris audivimus: patres nostri annunciaverunt nobis. Opus, quod operatus es in diebus eorum: et in diebus antiquis.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Manus tua gentes disperdidit, et plantasti eos: afflixisti populos, et expulisti eos:
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Nec enim in gladio suo possederunt terram, et brachium eorum non salvavit eos: Sed dextera tua, et brachium tuum, et illuminatio vultus tui: quoniam complacuisti in eis.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Tu es ipse rex meus et Deus meus: qui mandas salutes Iacob.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
In te inimicos nostros ventilabimus cornu, et in nomine tuo spernemus insurgentes in nobis.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Non enim in arcu meo sperabo: et gladius meus non salvabit me.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Salvasti enim nos de affligentibus nos: et odientes nos confudisti.
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
In Deo laudabimur tota die: et in nomine tuo confitebimur in sæculum.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Nunc autem repulisti et confudisti nos: et non egredieris Deus in virtutibus nostris.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Avertisti nos retrorsum post inimicos nostros: et qui oderunt nos, diripiebant sibi.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Dedisti nos tamquam oves escarum: et in gentibus dispersisti nos.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Vendidisti populum tuum sine pretio: et non fuit multitudo in commutationibus eorum.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Posuisti nos opprobrium vicinis nostris, subsannationem et derisum his, qui sunt in circuitu nostro.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Posuisti nos in similitudinem Gentibus: commotionem capitis in populis.
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Tota die verecundia mea contra me est, et confusio faciei meæ cooperuit me.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
A voce exprobrantis, et obloquentis: a facie inimici, et persequentis.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Hæc omnia venerunt super nos, nec obliti sumus te: et inique non egimus in testamento tuo.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Et non recessit retro cor nostrum: et declinasti semitas nostras a via tua:
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Quoniam humiliasti nos in loco afflictionis, et cooperuit nos umbra mortis.
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Si obliti sumus nomen Dei nostri, et si expandimus manus nostras ad deum alienum:
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Nonne Deus requiret ista? ipse enim novit abscondita cordis. Quoniam propter te mortificamur tota die: æstimati sumus sicut oves occisionis.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Exurge, quare obdormis Domine? exurge, et ne repellas in finem.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Quare faciem tuam avertis, oblivisceris inopiæ nostræ et tribulationis nostræ?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Quoniam humiliata est in pulvere anima nostra: conglutinatus est in terra venter noster.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Exurge Domine, adiuva nos: et redime nos propter nomen tuum.
