Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Dem Musikmeister; von den Korahiten ein Lehrgedicht. O Gott, mit eignen Ohren haben wir’s gehört,
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Du hast Heidenvölker mit deiner Hand vertrieben und sie an deren Stelle eingepflanzt; Völker hast du vernichtet, sie aber ausgebreitet.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Denn nicht mit ihrem Schwerte haben sie das Land gewonnen, und nicht ihr Arm hat ihnen den Sieg verschafft, nein, deine Rechte und dein Arm und deines Angesichts Licht, denn du hattest Gefallen an ihnen.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Nur du bist mein König, o Gott: entbiete Hilfe für Jakob!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Mit dir stoßen wir unsre Bedränger nieder, mit deinem Namen zertreten wir unsre Gegner.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Denn nicht auf meinen Bogen verlasse ich mich, und nicht mein Schwert verschafft mir den Sieg;
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
nein, du gewährst uns Hilfe gegen unsre Bedränger und machst zuschanden, die uns hassen:
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Gottes rühmen wir uns allezeit und preisen deinen Namen ewiglich. (SELA)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Und doch hast du uns verstoßen und Schmach uns angetan und ziehst nicht mehr aus mit unsern Heeren;
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
du hast vor dem Feinde uns weichen lassen, und die uns hassen, haben sich Beute geholt;
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
du hast uns hingegeben wie Schafe zur Schlachtung und unter die Heiden uns zerstreut;
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
du hast dein Volk verkauft um ein Spottgeld und den Preis für sie gar niedrig angesetzt;
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
du hast uns unsern Nachbarn zum Hohn gemacht, zum Spott und Gelächter rings umher;
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
hast gemacht, daß den Heiden zum Sprichwort wir dienen, daß den Kopf die Völker über uns schütteln.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Allzeit steht meine Schmach mir vor Augen, und die (Röte der) Scham bedeckt mir das Antlitz,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
weil ich höre den lauten Hohn und die Lästerreden, weil den Feind und seine Rachgier ich sehn muß.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Dies alles hat uns getroffen, und wir hatten dich doch nicht vergessen und dem Bunde mit dir die Treue nicht gebrochen.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Unser Herz ist nicht von dir abgefallen und unser Schritt nicht abgewichen von deinem Pfade,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
daß du zermalmt uns hast an der Stätte der Schakale und mit Todesnacht uns umlagert hältst.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Hätten wir unsres Gottes Namen vergessen und unsre Hände erhoben zu einem fremden Gott:
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
würde Gott das nicht entdecken? Er kennt ja des Herzens geheimste Gedanken.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Nein, um deinetwillen werden wir täglich gemordet und werden dem Schlachtvieh gleich geachtet.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Wach auf! Warum schläfst du, o Allherr? Erwache! Verwirf nicht für immer!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Warum verbirgst du dein Angesicht, denkst nicht an unser Elend und unsre Bedrängnis?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Ach, bis in den Staub ist unsre Seele gebeugt, unser Leib liegt da, am Erdboden klebend!
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Steh auf, komm uns zu Hilfe und erlöse uns um deiner Gnade willen!
