Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Dem Musikmeister. Von den Korachiten, ein Maskil. Gott, mit unseren Ohren haben wir gehört, unsere Väter haben uns erzählt: Ein großes Werk hast du in ihren Tagen ausgeführt, in den Tagen der Vorzeit.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Mit deiner Hand vertriebst du Völker und pflanztest sie ein; du behandeltest Nationen übel, aber sie breitetest du aus.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Denn nicht durch ihr Schwert haben sie das Land in Besitz genommen und nicht ihr Arm schaffte ihnen Sieg, sondern deine Rechte und dein Arm und das Licht deines Angesichts, denn du hattest an ihnen Wohlgefallen.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Du bist ja mein König, o Gott: entbiete Hilfe für Jakob!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Durch dich stoßen wir unsere Bedränger nieder und durch deinen Namen zertreten wir unsere Widersacher.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert schafft mir nicht Sieg.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Sondern du schaffst uns Sieg über unsere Bedränger und machst zu Schanden, die uns hassen.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Gottes rühmten wir uns allezeit und preisen immerdar deinen Namen. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Und doch hast du uns verworfen und ließest uns in Schmach fallen und ziehst nicht mehr aus mit unseren Heeren.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Du lässest uns zurückweichen vor dem Bedränger, und die uns hassen, haben sich Beute gemacht.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du gabst uns hin wie Schafe zum Verzehren und zerstreutest uns unter die Heiden.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Du verkauftest dein Volk um ein Spottgeld und gewannst nichts durch ihren Kaufpreis.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Du machst uns zur Schmach bei unseren Nachbarn, zum Spott und Hohn bei unserer Umgebung.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Du machst uns zum Sprichwort unter den Heiden, und daß die Völker über uns den Kopf schütteln.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Meine Schmach steht mir immerfort vor Augen, und die Schande, die mir widerfahren, bedeckt mich,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
daß ich die Schänder und Lästerer hören und die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Dies alles ist über uns gekommen, obschon wir deiner nicht vergessen, noch deinem Bunde die Treue gebrochen hatten.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Unser Herz ist nicht zurückgewichen, noch bog unser Schritt ab von deinem Pfade,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
daß du uns an der Stätte der Schakale zermalmt und uns mit Finsternis bedeckt hast.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Wenn wir des Namens unseres Gottes vergessen und unsere Hände ausgestreckt hätten zu einem fremden Gotte,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
würde Gott das nicht erforschen? Er kennt ja die Geheimnisse des Herzens!
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Nein, um deinetwillen werden wir immerfort dahingewürgt, werden geachtet wie Schlachtschafe!
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Wache auf! Warum schläfst du, Herr? Erwache, verwirf nicht für immer!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Warum verbirgst du dein Antlitz, vergissest unseres Elends und unserer Drangsal?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Denn unsere Seele ist bis zum Staube gebeugt, es klebt am Boden unser Leib.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Mache dich auf, uns zu helfen, und erlöse uns um deiner Gnade willen!
