Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Auf den Siegesspender, von den Korachiten, ein Lehrgedicht. Wir wissen's, Gott, vom Hörensagen; uns haben unsere Ahnen es erzählt: das Werk, das Du in ihren Tagen, in alten Zeiten, ausgeführt.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Mit Deinem Arme hast Du Heidenvölker ausgetrieben; dann pflanztest andere Du ein und riebest Nationen auf, und andere hast Du ausgebreitet.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Nicht ihrem Schwerte haben sie das Land verdankt; ihr Arm hat ihnen nicht den Sieg gebracht. Nein, Deine Rechte und Dein Arm und Deines Angesichtes Leuchten; Du bist ihnen hold gewesen. -
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Du bist mein König, und mein Gott, der Jakob Sieg entbietet.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Mit Dir nur stoßen wir die Gegner nieder, zertreten unsere Feinde nur in Deinem Namen.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Nicht meinem Bogen traue ich; den Sieg verschafft mir nicht mein Schwert.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Nur Du befreist uns von den Gegnern und machst zuschanden unsere Hasser.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Nur Gottes wollen wir uns allzeit rühmen und Deinen Namen preisen immerdar. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Nun hast Du uns verworfen, gar zuschanden uns gemacht: Du ziehst nicht mehr mit unsere Scharen aus.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Du läßt uns vor dem Gegner fliehen, und unsere Hasser holen Beute sich.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du gibst uns hin wie Schlachtschafe, zerstreust uns unter Heiden, und die Nationen schütteln über uns den Kopf.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Verkaufst Dein Volk um nichts, Gewinn aus ihrem Kaufpreis ziehst Du nimmer,
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Du machst uns unsern Nachbarn zum Gespött, zum Hohn und Schimpfe allen um uns her.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Zum Sprichwort für die Heiden machst Du uns, die Nationen alle schütteln über uns den Kopf.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Mein Schimpf steht täglich mir vor Augen, und Scham bedeckt mein Angesicht
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
bei dem Geschrei des Spötters und des Lästerers, vor Feinden und vor Rachegierigen. -
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
All das hat uns getroffen, obschon wir Deiner nicht vergessen, an Deinem Bunde nicht gefrevelt haben.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Doch unser Herz schreckt nicht zurück; nicht schwanken unsere Schritte ab von Deinem Pfade.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Obschon Du uns in Schrecken bringst an einer Stätte der Schakale, mit Todesschatten uns umhüllst,
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Vergessen wir den Namen unseres Gottes? Und strecken wir nach einem fremden Gott die Hände aus?
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Erforschte dies nicht Gott? Er kennt des Herzens Heimlichkeiten.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Nein! Deinetwegen mordet man uns täglich und achtet uns wie Schlachtschafe.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Erwache doch! Was schläfst Du, Herr? Wach auf! Verwirf uns nicht für immer!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Warum verhüllst Du denn Dein Angesicht und denkst nicht mehr an unsere Pein und Not?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Gebeugt zum Staub ist unser Körper, zu Boden unser Leib gedrückt.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Auf jetzt zu unserer Hilfe! Erlöse uns um Deiner Gnade willen!
