Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Dem Sangmeister. Eine Betrachtung der Söhne Korahs.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Elohim, mit unsern Ohren haben wir gehört, / Unsre Väter haben uns erzählt, / Was du in ihren Tagen getan, / In den Tagen der Vorzeit:
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben und sie gepflanzt; / Du hast Völker zerschlagen, sie ausgebreitet.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Denn nicht durch ihr Schwert ward ihnen das Land, / Und nicht ihr Arm half ihnen zum Sieg, / Nein, deine Rechte, dein Arm, das Licht deines Angesichts. / Denn du hattest sie lieb.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Du, Elohim, du bist mein König, / Entbiete Hilfe für Jakob.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Mit dir zerstoßen wir unsre Dränger, / Zertreten die Feinde in deinem Namen.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Denn nicht vertrau ich auf meinen Bogen, / Mein Schwert verschafft mir nicht Hilfe.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Nein, du hilfst uns von unsern Drängern, / Und unsre Hasser verstörest du.
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Allzeit rühmen wir uns Elohims, / Deinen Namen preisen wir ewig. (Sela)
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Und doch verwirfst du uns, bringst uns in Schmach, / Ziehst nicht mehr aus mit unsern Heeren.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du lässest uns fliehn vor unserm Feind, / Und unsre Hasser plündern uns aus.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Du lässest uns wie Schafe verschlingen, / Und unter die Heiden zerstreuest du uns.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Um ein Spottgeld verkaufst du dein Volk / Und forderst für sie nicht hohen Preis.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Unsern Nachbarn machest du uns zur Schmach, / Zum Hohn und Gelächter ringsumher.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Du machst uns zum Spottlied unter den Heiden, / Und die Völker schütteln den Kopf über uns.
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Allzeit denk ich an meine Schmach, / Und Scham bedeckt mein Angesicht,
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Weil ich die Schmäher und Lästerer hören, / Die Feinde und Rachgierigen sehen muß.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
All dies hat uns getroffen, obwohl wir dein nicht vergessen / Noch deinen Bund gebrochen haben.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Es ist unser Herz nicht abgefallen, / Unser Schritt nicht gewichen von deinem Pfad,
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Daß du uns (nun zur Strafe) zerschlägst an der Schakalstätte / Und uns umhüllest mit Todesschatten.
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Hätten wir des Namens unsers Gottes vergessen, / Unsre Hände gebreitet zum fremden Gott:
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Würde Elohim das nicht durchschaun? / Er kennt ja des Herzens Geheimnis.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Nein, deinetwegen werden wir täglich gemordet, / Wie Schafe der Schlachtbank achtet man uns.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Wach auf! Warum schläfst du, Herr? / Erwache, verwirf nicht auf immer!
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Warum verbirgst du dein Angesicht, / Denkst nicht unsers Elends und Druckes?
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Denn in den Staub gebeugt ist unsre Seele, / Es klebt unser Leib am Boden. Auf! Hilf uns! / Errett uns um deiner Gnade willen!
