Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Au maître chantre. Hymne des fils de Coré. O Dieu, nous avons ouï de nos oreilles, nos pères nous ont raconté les exploits que tu fis en leurs jours, aux jours d'autrefois.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
De ta main tu chassas les nations, pour les établir; tu détruisis les peuples, pour les multiplier.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Car ce ne fut pas par leur épée qu'ils conquirent le pays, ni leur bras qui les rendit vainqueurs, mais ta droite et ton bras, et la lumière de ta face; car tu leur fus propice.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
O Dieu! tu es mon Roi! Ordonne la délivrance de Jacob!
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Avec toi nous battons nos ennemis, par ton nom nous terrassons nos adversaires
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Car dans mon arc je ne me confie point, ce n'est pas mon épée qui me délivre;
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
mais c'est toi qui nous délivres de nos ennemis, et qui confonds ceux qui nous haïssent.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
De Dieu nous faisons gloire en tout temps, et nous louons éternellement ton nom. (Pause)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Cependant tu nous rejetas et nous couvris d'opprobre, et tu ne marchas plus avec nos armées;
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
tu nous fis reculer devant nos ennemis, et ceux qui nous haïssent, emportèrent des dépouilles;
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
tu nous livras comme la brebis que l'on mange, et parmi les nations tu nous disséminas;
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
tu vendis ton peuple à vil prix, et pour toi il n'eut pas une grande valeur;
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
tu nous exposas aux affronts de nos voisins, aux railleries et aux insultes de nos alentours;
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
tu nous fis passer en proverbe chez les nations, exciter des hochements de tête parmi les peuples.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Toujours ma honte est devant mes yeux, et la confusion de ma face me couvre,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
à la voix de celui qui m'insulte et m'outrage, à l'aspect de l'ennemi et de l'homme hostile.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tout cela nous est arrivé, et pourtant nous ne t'avions pas oublié, nous n'avions pas violé ton alliance,
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
notre cœur ne s'était point retiré de toi, et nos pas n'avaient pas dévié de tes voies,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
pour que tu nous écrases dans le pays des chacals, et que tu nous enveloppes d'une ombre de mort.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, et tendu nos mains vers un dieu étranger, est-ce que Dieu ne le pénétrerait pas,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
lui qui connaît les secrets de nos cœurs?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mais non, pour toi nous sommes tués tous les jours, et regardés comme des brebis à égorger.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Veille! pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi! ne nous rejette pas à jamais!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Pourquoi cacher ta face, oublier notre misère et notre oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Car jusqu'à la poussière notre âme est abattue, et notre corps à la terre est attaché.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Lève-toi! à notre secours! et sauve-nous pour l'amour de ta grâce.
