Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Au chef des chantres. Par les fils de Coré. Maskîl. O Dieu! De nos oreilles nous l’avons entendue, nos pères nous l’ont racontée, l’œuvre que tu as accomplie de leurs jours, aux temps antiques.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Toi, de ta main, tu as dépossédé des nations, et tu les as implantés, eux; tu as ruiné des peuplades, et eux, tu les as multipliés.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Certes, ce n’est pas leur épée qui les a faits maîtres du pays, ni leur bras qui leur a donné la victoire: c’est ta droite, ton bras, la lumière de ta face; car tu les avais pris en affection.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
C’Est toi qui es mon roi, ô Dieu! Décrète les triomphes de Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Grâce à toi nous enfonçons nos ennemis, avec l’aide de ton nom, nous écrasons nos agresseurs.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Car je ne mets pas ma confiance en mon arc; ce n’est pas mon épée qui m’assure la victoire;
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
mais c’est toi qui nous fait triompher de nos ennemis, qui couvres de confusion ceux qui nous haïssent.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
En Dieu nous nous glorifions sans cesse, et à jamais nous célébrons ton nom. (Sélah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Pourtant tu nous as rejetés et humiliés, et tu n’accompagnes plus nos armées.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu nous fais reculer devant l’ennemi: ceux qui nous haïssent pillent à leur aise.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nous livres comme des troupeaux dont on se nourrit, et nous éparpilles parmi les nations.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu vends ton peuple à vil prix; tu n’estimes pas bien haut sa valeur.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu fais de nous un objet d’opprobre pour nos voisins, la risée et la moquerie de notre entourage.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu nous rends la fable des nations; nous excitons des hochements de tête parmi les peuples.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Tout le temps, mon déshonneur est là, sous mes yeux, et mon visage se couvre de honte
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
à la voix de l’insulteur et du détracteur, à la vue de l’ennemi, avide de vengeance.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tout cela nous est advenu, sans que nous t’ayons oublié, sans que nous ayons trahi ton alliance.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Notre cœur n’a pas rétrogradé, ni nos pas n’ont dévié de ton chemin,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
pour que tu dusses nous reléguer dans la région des monstres et nous recouvrir des ombres de la mort.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, étendu les mains vers un dieu étranger,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
est-ce que Dieu ne l’aurait pas constaté, puisqu’il connaît les secrets du cœur?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mais pour toi nous subissons chaque jour la mort; on nous considère comme des brebis destinées à la boucherie.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Réveille-toi donc! Pourquoi demeures-tu endormi, Seigneur? Sors de ton sommeil, ne nous délaisse pas à jamais.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Pourquoi dérobes-tu ta face, oublies-tu notre misère et notre oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Car notre âme est abaissée jusque dans la poussière, notre corps est couché de son long sur le sol.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Lève-toi pour nous venir en aide, délivre-nous par un effet de ta bonté!
