Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Au chef de musique. Des fils de Coré. Instruction. Ô Dieu! nous avons entendu de nos oreilles, nos pères nous ont raconté l’œuvre que tu as opérée dans leurs jours, aux jours d’autrefois.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Tu as, par ta main, dépossédé les nations, et tu as planté nos pères; tu as affligé les peuples et tu les as chassés.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Car ce n’est point par leur épée qu’ils ont possédé le pays, et ce n’est pas leur bras qui les a sauvés; car c’est ta droite et ton bras et la lumière de ta face, parce que tu avais pris ton plaisir en eux.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
C’est toi qui es mon roi, ô Dieu! Commande le salut pour Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Avec toi, nous frapperons nos adversaires; par ton nom, nous foulerons ceux qui s’élèvent contre nous.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Car ce n’est pas en mon arc que je me confie, et mon épée ne me sauvera point;
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Car tu nous as sauvés de nos adversaires, et tu rends confus ceux qui nous haïssent.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
En Dieu nous nous glorifierons tout le jour, et nous célébrerons ton nom à toujours. (Sélah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Mais tu nous as rejetés et rendus confus, et tu ne sors plus avec nos armées;
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Tu nous as fait retourner en arrière devant l’adversaire, et ceux qui nous haïssent ont pillé pour eux-mêmes;
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Tu nous as livrés comme des brebis [destinées] à être mangées, et tu nous as dispersés parmi les nations;
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Tu as vendu ton peuple pour rien, et tu ne t’es pas agrandi par leur prix;
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Tu nous as mis en opprobre chez nos voisins, en risée et en raillerie auprès de nos alentours;
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Tu nous as mis comme proverbe parmi les nations, comme hochement de tête parmi les peuples.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Tout le jour ma confusion est devant moi, et la honte de ma face m’a couvert,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
À cause de la voix de celui qui outrage et qui injurie, à cause de l’ennemi et du vengeur.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tout cela nous est arrivé, et nous ne t’avons pas oublié, et nous n’avons pas été infidèles à ton alliance.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Notre cœur ne s’est pas retiré en arrière, et nos pas n’ont point dévié de ton sentier;
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Quoique tu nous aies écrasés dans le lieu des chacals, et que tu nous aies couverts de l’ombre de la mort.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Si nous avions oublié le nom de notre Dieu, et étendu nos mains vers un dieu étranger,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Dieu ne s’en enquerrait-il pas? car lui connaît les secrets du cœur.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Mais, à cause de toi, nous sommes mis à mort tous les jours, nous sommes estimés comme des brebis de tuerie.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Éveille-toi! Pourquoi dors-tu, Seigneur? Réveille-toi; ne nous rejette pas pour toujours.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Pourquoi caches-tu ta face, [et] oublies-tu notre affliction et notre oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Car notre âme est courbée jusque dans la poussière, notre ventre est attaché à la terre.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Lève-toi, aide-nous, et rachète-nous à cause de ta bonté.
