Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Veisuunjohtajalle; koorahilaisten mietevirsi. Jumala, me olemme omin korvin kuulleet, meidän isämme ovat meille kertoneet, minkä teon sinä teit heidän päivinänsä, muinaisina päivinä.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Sinä karkoitit kädelläsi pakanat, mutta heidät sinä istutit, sinä hävitit kansat, mutta heidät sinä levitit.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Sillä eivät he miekallansa valloittaneet maata, eikä heidän käsivartensa heitä auttanut, vaan sinun oikea kätesi, sinun käsivartesi ja sinun kasvojesi valkeus, koska sinä olit heihin mielistynyt.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Sinä, Jumala, sinä olet minun kuninkaani, toimita Jaakobille apu.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Sinun avullasi me syöksemme ahdistajamme maahan, sinun nimessäsi me tallaamme vastustajamme.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Sillä en minä jouseeni luota, eikä miekkani minua auta;
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
vaan sinä pelastat meidät vihollisistamme, ja saatat vihamiehemme häpeään.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Jumala on meidän kerskauksemme kaikkina päivinä, ja sinun nimeäsi me ylistämme iankaikkisesti. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Kuitenkin sinä meidät hylkäsit ja saatoit meidät häpeään, et lähtenyt sotaan meidän joukkojemme kanssa.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Sinä käänsit meidät vihollista pakoon, ja meidän vihamiehemme ryöstivät saalista.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Sinä annoit meidät syötäviksi kuin lampaat, ja hajotit meidät pakanain sekaan.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Sinä myit kansasi halvasta etkä heidän hinnastaan paljoa hyötynyt.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Sinä annat meidät naapuriemme häväistäviksi, ympärillämme asuvaisten pilkaksi ja ivaksi.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Sinä saatat meidät sananparreksi pakanoille, pään pudistukseksi kansoille.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Joka päivä on häväistykseni minun edessäni, ja kasvojeni häpeä peittää minut,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
herjaajan ja pilkkaajan puheen tähden, vihollisen ja kostonhimoisen katseitten tähden.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Tämä kaikki on meitä kohdannut, vaikka emme ole sinua unhottaneet emmekä sinun liittoasi rikkoneet.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Ei ole meidän sydämemme sinusta luopunut, eivät meidän askeleemme sinun polultasi poikenneet.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Kuitenkin sinä runtelit meidät aavikkosutten asuinsijoilla ja peitit meidät synkeydellä.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Jos me olisimme unhottaneet Jumalamme nimen ja ojentaneet kätemme vieraan jumalan puoleen,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
eikö Jumala olisi sitä tutkituksi saanut, sillä hän tuntee sydämen salaisuudet?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Ei, vaan sinun tähtesi meitä surmataan kaiken päivää, meitä pidetään teuraslampaina.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Heräjä, miksi nukut, Herra? Nouse, älä iäksi hylkää.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Miksi peität kasvosi, unhotat meidän kurjuutemme ja ahdistuksemme?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Sillä meidän sielumme on vaipunut tomuun, meidän ruumiimme painunut maahan.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Nouse, auta meitä ja lunasta meidät armosi tähden.
