Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
“To the chief musician, for the sons of Korach, a Maskil.” O God, with our ears have we heard, our fathers have told us, deeds which thou hadst done in their days, in times of old.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Thou, with thy hand, didst indeed drive out nations, and plant them; thou didst ill-treat people, and cause them to spread out.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
For not by their sword did they obtain possession of the land, and their own arm brought them no victory; but thy right hand, and thy arm, and the light of thy countenance, because thou hadst given them thy favor.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Thou art my King, O God: ordain salvation for Jacob.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Through thee will we butt down our assailants: through thy name will we tread under foot our opponents.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
For not in my bow will I trust, and my sword shall not help me.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
But thou helpest us against our assailants, and those that hate us thou puttest to shame.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Of God we boast all the day, and to thy name will we give thanks for ever. (Selah)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
But [now] thou hast cast off, and put us to the blush, and goest not forth with our armies.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Thou causest us to turn back from before our assailant: and they who hate us take spoil for themselves.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Thou givest us up like sheep for food, and among the nations hast thou dispersed us.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Thou sellest thy people for no value, and acquirest no gain by their price.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Thou renderest us a reproach to our neighbors, a scorn and a derision to those that are round about us.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Thou renderest us a by-word among the nations, a shaking of the head among the people.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
All the day is my disgrace before me, and the shame of my face covereth me;
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Because of the voice of him that reproacheth and blasphemeth; by reason of the enemy and him that seeketh vengeance.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
All this is come over us, yet have we not forgotten thee; nor have we dealt falsely by thy covenant;
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Our heart is not moved backward, nor hath our step turned aside from thy path:
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Even when thou didst crush us in the abode of monsters, and cover us with the shadow of death.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
If we had forgotten the name of our God, or spread forth our hands to a strange God:
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Would not God search out this? for he knoweth the secrets of the heart.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
But for thy sake are we slain all the day; we are counted as flocks [destined] for slaughter.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Awake, wherefore wilt thou sleep, O Lord? arise, abandon us not for ever.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Wherefore wilt thou hide thy face, wilt thou forget our misery, and our oppression?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
For our soul is bowed down to the dust; our body cleaveth unto the earth.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Arise unto our help, and redeem us for the sake of thy kindness.
