Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Een onderwijzing, voor den opperzangmeester, onder de kinderen van Korach. O God! wij hebben het met onze oren gehoord, onze vaders hebben het ons verteld: Gij hebt een werk gewrocht in hun dagen, in de dagen van ouds.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Gij hebt de heidenen met Uw hand uit de bezitting verdreven, maar henlieden geplant; Gij hebt de volken geplaagd, henlieden daarentegen doen voortschieten.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Want zij hebben het land niet geerfd door hun zwaard, en hun arm heeft hun geen heil gegeven; maar Uw rechterhand, en Uw arm, en het licht Uws aangezichts, omdat Gij een welbehagen in hen hadt.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Gij Zelf zijt mijn Koning, o God! gebied de verlossingen Jakobs.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Door U zullen wij onze wederpartijders met hoornen stoten; in Uw Naam zullen wij vertreden, die tegen ons opstaan.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Want ik vertrouw niet op mijn boog, en mijn zwaard zal mij niet verlossen.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Maar Gij verlost ons van onze wederpartijders, en Gij maakt onze haters beschaamd.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
In God roemen wij den gansen dag, en Uw Naam zullen wij loven in eeuwigheid. (Sela)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Maar nu hebt Gij ons verstoten en te schande gemaakt, dewijl Gij met onze krijgsheiren niet uittrekt.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Gij doet ons achterwaarts keren van den wederpartijder; en onze haters beroven ons voor zich.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Gij geeft ons over als schapen ter spijze, en Gij verstrooit ons onder de heidenen.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Gij verkoopt Uw volk om geen waardij; en Gij verhoogt hun prijs niet.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Gij stelt ons onze naburen tot smaad, tot spot en schimp dengenen, die rondom ons zijn.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Gij stelt ons tot een spreekwoord onder de heidenen, tot een hoofdschudding onder de volken.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Mijn schande is den gansen dag voor mij, en de schaamte mijns aangezichts bedekt mij;
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Om de stem des honers en des lasteraars, vanwege den vijand en den wraakgierige.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Dit alles is ons overkomen, nochtans hebben wij U niet vergeten, noch valselijk gehandeld tegen Uw verbond.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Ons hart is niet achterwaarts gekeerd, noch onze gang geweken van Uw pad.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Hoewel Gij ons verpletterd hebt in een plaats der draken, en ons met een doodsschaduw bedekt hebt.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Zo wij den Naam onzes Gods hadden vergeten, en onze handen tot een vreemden God uitgebreid,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Zou God zulks niet onderzoeken? Want Hij weet de verborgenheden des harten.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Maar om Uwentwil worden wij den gansen dag gedood; wij worden geacht als slachtschapen.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Waak op, waarom zoudt Gij slapen, HEERE! Ontwaak, verstoot niet in eeuwigheid.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Waarom zoudt Gij Uw aangezicht verbergen, onze ellende en onze onderdrukking vergeten?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Want onze ziel is in het stof nedergebogen; onze buik kleeft aan de aarde.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Sta op, ons ter hulp, en verlos ons om Uwer goedertierenheid wil.
