Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Voor muziekbegeleiding. Van de zonen van Kore; een leerdicht. O God, wij hebben het met eigen oren gehoord, Onze vaderen hebben het ons verteld, Wat Gij gedaan hebt in hun dagen, Met eigen hand in vroeger tijd.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Naties hebt Gij uitgeroeid om hèn te planten, Volkeren geveld, om hèn te doen groeien.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Neen, niet met hun zwaard namen zij bezit van het Land, Niet hun arm bracht hun zege: Maar het was uw rechterhand en uw arm En het licht van uw aanschijn, omdat Gij ze lief hadt.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Gij waart het, mijn Koning en God, Die Jakob de zege verleende;
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Met úw hulp sloegen wij onze vijanden neer, Door úw Naam trapten wij onze haters tegen de grond;
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Neen, ik heb niet vertrouwd op mijn boog, En mijn zwaard kon de zege niet schenken.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Maar Gij hebt ons van onze verdrukkers verlost, En onze haters te schande gemaakt;
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
In God mochten we steeds blijven roemen, En uw Naam in eeuwigheid prijzen!
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Maar nú hebt Gij ons verstoten, ons te schande gemaakt, En trekt niet meer met onze heirscharen op;
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Gij laat ons vluchten voor onze verdrukkers, En onze haters roven ons leeg!
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Gij levert ons als slachtvee uit, En verstrooit ons onder de naties;
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Verkoopt uw volk voor een spotprijs, En geeft het bijna voor niet!
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Gij maakt ons tot smaad onzer buren, Tot spot en hoon voor die ons omringen;
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Gij laat de heidenen over ons schimpen, De volkeren meewarig het hoofd over ons schudden.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Mijn schande staat mij altijd voor ogen, En de schaamte bedekt mijn gelaat,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Om de praatjes van schimper en spotter, Om de blik van vijand en hater.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
En dit alles trof ons, ofschoon wij U niet hebben vergeten, En uw Verbond niet hebben verbroken.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Ons hart is niet afvallig geworden, Onze schreden dwaalden niet af van uw pad;
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Toch hebt Gij ons naar het oord der jakhalzen verwezen, En ons met de schaduw des doods overdekt.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Of, hadden wij de Naam van onzen God soms vergeten, Onze handen naar vreemde goden geheven:
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Zou God het misschien niet hebben geweten, Hij, die de hartsgeheimen doorgrondt?
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Neen, om Uwentwil blijft men ons wurgen, En worden wij als slachtvee behandeld!
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Sta op dan; waarom zoudt Gij slapen, o Heer! Ontwaak; blijf ons niet altijd verstoten!
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Waarom zoudt Gij uw aanschijn verbergen, Onze nood en ellende vergeten?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Want onze ziel ligt gebukt in het stof, En ons lichaam kleeft vast aan de grond.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Sta op, ons te hulp! Red ons om wille van uw genade!
