Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
Til Sangmesteren; af Koras Børn; en Undervisning.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Gud! vi have hørt det med vore Øren, vore Fædre have fortalt os det, den Gerning du gjorde i deres Dage, i fordums Dage.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Du fordrev Hedningerne ved din Haand, men dem plantede du; du handlede ilde med Folkene, men dem udbredte du.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Thi ikke ved deres Sværd indtoge de Landet, og deres Arm hjalp dem ikke, men din højre Haand og din Arm og dit Ansigts Lys, fordi du havde Behagelighed til dem.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Gud! du, ja, du er min Konge; befal Jakobs Frelse at komme!
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Ved dig ville vi nedstøde vore Fjender; i dit Navn ville vi nedtræde dem, som staa op imod os.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Thi jeg forlader mig ikke paa min Bue, og mit Sværd kan ikke frelse mig.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
Men du har frelst os fra vore Fjender, og du har beskæmmet dem, som os hadede.
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Vi prise Gud den ganske Dag, og vi takke dit Navn evindelig. (Sela)
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Alligevel har du forkastet os og ladet os beskæmmes og vil ikke drage ud med vore Hære.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Du lader os vige tilbage for Modstanderen, og de, som os hade, have gjort sig Bytte.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Du giver os hen som Faar til at fortæres og har spredt os iblandt Hedningerne.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Du sælger dit Folk, og det for intet, og du fik ingen stor Pris for dem.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Du gør os til Skændsel for vore Naboer, til Spot og Haan for dem, som ere trindt omkring os.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Du gør os til et Ordsprog iblandt Hedningerne, saa man ryster Hovedet over os iblandt Folkene.
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Min Forsmædelse er den ganske Dag for mig, og Bluelse har bedækket mit Ansigt
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
for hans Røsts Skyld, som bespotter og forhaaner, for Fjendens og den hævngerriges Skyld.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Alt dette er kommet over os, dog have vi ikke glemt dig, og vi have ikke handlet falskelig imod din Pagt.
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Vort Hjerte vendte sig ikke bort, og vor Gang bøjede ikke af fra din Vej,
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
saa at du skulde knuse os i Dragers Bo og skjule os med Dødens Skygge.
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
Dersom vi havde glemt vor Guds Navn og udbredt vore Hænder til en fremmed Gud,
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
skulde Gud da ikke udfinde det? efterdi han kender Hjertets skjulte Tanker.
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Men vi blive ihjelslagne for din Skyld den ganske Dag, vi ere regnede som Slagtefaar.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Vaagn op, hvorfor vil du sove, Herre? Vaagn op, forkast os ikke evindelig!
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Hvorfor vil du skjule dit Ansigt, glemme vor Elendighed og vor Trængsel?
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Thi vor Sjæl er nedbøjet i Støvet, vor Krop hænger ved Jorden. Rejs dig til vor Hjælp og forløs os for din Miskundheds Skyld!
