Žalmy 44
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
За първия певец. Поучение за Кореевите синове. Боже с ушите си сме чули, нашите бащи са ни разказвали, Какво дело си извършил в техните дни, в древните времена.
2 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
Ти си изгорил с ръката Си народите, а тях си насадил; Съкрушил си племена, а тях си разпространил.
3 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
Защото не завладяха земята със своя меч, Нито тяхната мишца ги спаси, Но Твоята десница и Твоята мишца, и светлостта на Твоето лице, Защото Твоето благоволение беше към тях.
4 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
Ти си Цар мой, Боже; Заповядай да стават победи за Якова.
5 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
Чрез Тебе ще повалим неприятелите си; Чрез Твоето име ще стъпчем ония, които се повдигат против нас.
6 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
Защото няма да уповавам на лъка си, Нито ще ме избави мечът ми.
7 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
Защото Ти си ни избавил от противниците ни, И посрамил си ония, които ни мразят.
8 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
С Бога ще се хвалим всеки ден, И името Ти ще славословим до века. (Села)
9 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
Но сега Ти си ни отхвърлил и посрамил, И не излизат вече с нашите войски.
10 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
Правиш ни да се върнем назад пред противника; И мразещите ни обират ни за себе си.
11 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
Предал си ни като овци за ядене, И разпръснал си ни между народите.
12 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
Продал си Своите люде за нищо. И не си спечелил от цената им.
13 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
Правиш ни за укор на съседите ни, За присмех и поругание на ония, които са около нас.
14 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
Правиш ни за поговорка между народите, За кимване с глава между племената.
15 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
Всеки ден позорът ми е пред мене, И срамът на лицето ми ме покрива,
16 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
Поради гласа на онзи, който укорява и хули, Поради неприятеля, и отмъстителя.
17 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
Всичко това дойде върху нас; Обаче ние не Те забравихме, Нито станахме неверни на Твоя завет.
18 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
Сърцето ни не се върна назад, Нито се отклониха стъпките ни от Твоя път,
19 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
Макар Ти да си ни съкрушил в пусто място. И да си ни покрил с мрачна сянка.
20 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
Ако сме забравили името на нашия Бог, Или сме прострели ръцете си към чужд Бог,
21 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
То не ще ли Бог да издири това? Защото той знае тайните на сърцето.
22 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
Не! ние сме убивани заради Тебе цял ден, Считани сме като овци за клане,
23 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
Събуди се, Господи, защо спиш? Стани, не ни отхвърляй за винаги.
24 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
Защо криеш лицето Си, И забравяш неволята ни и угнетението ни?
25 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
Защото душата ни е снишена до пръстта; Коремът ни е прилепен до земята.
26 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
Стани да ни помогнеш, И Избави ни заради милосърдието Си.
