Žalmy 42

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

Para o músico chefe. Uma contemplação dos filhos de Corá. Como as calças de veado para os riachos de água, por isso, minha alma se calça atrás de você, Deus.

2 Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

Minha alma tem sede de Deus, do Deus vivo. Quando eu devo comparecer diante de Deus?

3 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

Minhas lágrimas têm sido minha comida dia e noite, enquanto eles me perguntam continuamente: “Onde está seu Deus?”

4 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

Estas coisas eu me lembro, e derramar minha alma dentro de mim, como eu costumava ir com a multidão, e os levava à casa de Deus, com a voz da alegria e do louvor, uma multidão guardando um dia santo.

5 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

Por que você está em desespero, minha alma? Por que você está perturbado dentro de mim? Esperança em Deus! Pois eu ainda o louvarei pela ajuda salvadora de sua presença.

6 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

Meu Deus, minha alma está em desespero dentro de mim. Portanto, eu me lembro de vocês da terra do Jordão, as alturas do Hermon, desde a colina Mizar.

7 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

Deep chama a fundo ao ruído de suas cachoeiras. Todas as suas ondas e seus billows me varreram.

8 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

Yahweh comandará sua amorosa gentileza durante o dia. Na noite, sua canção estará comigo: uma oração ao Deus da minha vida.

9 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

Vou perguntar a Deus, minha rocha: “Por que você se esqueceu de mim? Por que eu vou de luto por causa da opressão do inimigo”?

10 Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

Como com uma espada nos meus ossos, meus adversários me reprovam, enquanto eles me perguntam continuamente: “Onde está seu Deus?”

11 Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.

Why você está em desespero, minha alma? Por que você está perturbado dentro de mim? Esperança em Deus! Pois eu ainda o louvarei, a ajuda salvadora do meu semblante, e do meu Deus.