Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

Nǝƣmiqilǝrning bexi Yǝdutunƣa tapxurulƣan, Dawut yazƣan küy: — «Tilim gunaⱨ ⱪilmisun dǝp, Yollirimƣa diⱪⱪǝt ⱪilimǝn; Rǝzillǝr kɵz aldimda bolsa, mǝn aƣzimƣa bir kɵxǝk salimǝn» — degǝnidim.

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

Mǝn süküt ⱪilip, zuwan sürmidim, Ⱨǝtta yahxiliⱪ toƣrisidiki sɵzlǝrnimu aƣzimdin qiⱪarmidim; Biraⱪ dil azabim tehimu ⱪozƣaldi.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

Kɵnglümdǝ zǝrdǝm ⱪaynidi, Oylanƣanseri ot bolup yandi; Andin tilim ihtiyarsiz sɵzlǝp kǝtti.

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

I Pǝrwǝrdigar, ɵz ǝjilimni, Künlirimning ⱪanqilik ikǝnlikini manga ayan ⱪilƣin; Ajiz insan balisi ikǝnlikimni manga bildürgin.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

Mana, Sǝn künlirimni pǝⱪǝt nǝqqǝ ƣeriqla ⱪilding, Sening aldingda ɵmrüm yoⱪ ⱨesabididur. Bǝrⱨǝⱪ, barliⱪ insanlar tik tursimu, pǝⱪǝt bir tiniⱪla, halas. (Selaⱨ)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Bǝrⱨǝⱪ, ⱨǝrbir insanning ⱨayati huddi bir kɵlǝnggidur, Ularning aldirap-saldiraxliri biⱨudǝ awariqiliktur; Ular bayliⱪlarni toplaydu, lekin keyin bu bayliⱪlarni kimning ⱪoliƣa juƣlinidiƣanliⱪini bilmǝydu.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

I Rǝb, ǝmdi mǝn nemini kütimǝn? Mening ümidim sangila baƣliⱪtur.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Meni barliⱪ asiyliⱪlirimdin ⱪutⱪuzƣaysǝn, Meni ⱨamaⱪǝtlǝrning mǝshirisigǝ ⱪaldurmiƣaysǝn.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

Süküt ⱪilip zuwan sürmidim; Qünki mana, muxu [jazani] Ɵzüng yürgüzgǝnsǝn.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Meni salƣan wabayingni mǝndin neri ⱪilƣaysǝn; Qünki ⱪolungning zǝrbisi bilǝn tügixǝy dǝp ⱪaldim.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

Sǝn tǝnbiⱨliring bilǝn kixini ɵz yamanliⱪi üqün tǝrbiyiliginingdǝ, Sǝn huddi nǝrsilǝrgǝ küyǝ ⱪurti qüxkǝndǝk, uning izzǝt-ƣururini yoⱪ ⱪiliwetisǝn; Bǝrⱨǝⱪ, ⱨǝrbir adǝm bir tiniⱪla, halas. (Selaⱨ)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

I Pǝrwǝrdigar, duayimni angliƣaysǝn, Pǝryadimƣa ⱪulaⱪ salƣaysǝn! Kɵz yaxlirimƣa süküt ⱪilmiƣaysǝn! Qünki mǝn pütkül ata-bowilirimdǝk, Sening aldingda yaⱪa yurtluⱪ, musapirmǝn, halas!

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Manga tikkǝn kɵzüngni mǝndin neri ⱪilƣaysǝnki, Mǝn barsa kǝlmǝs jayƣa kǝtküqǝ, Meni bir’az bolsimu raⱨǝttin bǝⱨrimǝn ⱪilƣaysǝn.