Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

Dije: Guardaré mis caminos para no pecar con mi boca. Llevaré mordaza en mi boca Mientras los perversos estén frente a mí.

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

Enmudecí con silencio. Me callé, aun en cuanto a lo bueno, Y se agravó mi dolor.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

Mi corazón se enardeció. En mi meditación ardió el fuego. [Entonces] hablé con mi lengua:

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

Oh Yavé, dime mi final, Cuál es la medida de mis días. Permíteme saber cuán pasajero soy.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

En verdad, diste a mis días término corto, Y mi edad es como nada ante Ti. Ciertamente es completa vanidad todo hombre que vive. (Selah)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Ciertamente como un fantasma de realidad anda el hombre, Ciertamente en vano se agita, Amontona riquezas y no sabe quién las recogerá.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

Y ahora, ʼAdonay, ¿qué espero? Mi esperanza está en Ti.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Líbrame de todas mis transgresiones. No me coloques como escarnio de los necios.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

Enmudecí, no abrí mi boca, Porque Tú lo dispusiste.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Quita de sobre mí tu azote, Porque perezco por el golpe de tu mano.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

Corriges al hombre con castigos por su iniquidad. Como polilla carcomes lo que es precioso para él. Ciertamente todo hombre es solo un soplo. (Selah)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

Escucha mi oración, oh Yavé, Y presta oído a mi clamor. No guardes silencio ante mis lágrimas, Porque soy un forastero ante Ti, Y un advenedizo como todos mis antepasados.

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Aparta de mí tu mirada para que yo sonría, Antes que yo parta y no exista más.