Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

To the chief Musician, even to Jeduthun, A Psalm of David. I said, I will take heed to my ways, that I sin not with my tongue: I will keep my mouth with a bridle, while the wicked is before me.

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

I was dumb with silence, I held my peace, even from good; and my sorrow was stirred.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

My heart was hot within me, while I was musing the fire burned: then I spoke with my tongue,

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

LORD, make me to know my end, and the measure of my days, what it is; that I may know how frail I am.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

Behold, thou hast made my days as an hand breadth; and my age is as nothing before thee: verily every man at his best state is altogether vanity. (Selah)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Surely every man walketh in a vain show: surely they are disquieted in vain: he heapeth up riches, and knoweth not who shall gather them.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

And now, Lord, what wait I for? my hope is in thee.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Deliver me from all my transgressions: make me not the reproach of the foolish.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

I was dumb, I opened not my mouth; because thou didst it.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Remove thy stroke away from me: I am consumed by the blow of thy hand.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

When thou with rebukes dost correct man for iniquity, thou makest his beauty to consume away like a moth: surely every man is vanity. (Selah)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

Hear my prayer, O LORD, and give ear to my cry; hold not thy peace at my tears: for I am a stranger with thee, and a sojourner, as all my fathers were.

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

O spare me, that I may recover strength, before I depart, and be no more.