Žalmy 39
1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
For the leader; for Jeduthun. A psalm of David. I vowed to watch my words, and sin not with my tongue, but to put on my mouth a muzzle, while the wicked were in my presence.
2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
I was silent and dumb, speechless: but my pain was stirred up.
3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
My heart grew hot within me; as I mused, the fire was kindled, till at last the words came to my tongue.
4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
‘Teach me, O Lord, my end, and the sum of my days what it is. Let me know how transient I am.
5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)
See! My days you have made but a span, and my life is as nothing before you. It is but as a breath that everyone stands: (Selah)
6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
it is but in mere semblance we walk to and fro, and all our noise is for nothing. We heap up, and know not who will gather.’
7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
And now, what wait I for, Lord? My hope is in you.
8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
From all my transgressions deliver me; make me not the scorn of the fool.
9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
I am dumb, never opening my mouth, for this is your own doing.
10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
Remove your stroke from off me: by the might of your hand I am spent.
11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)
When you rebuke someone to punish their sins, you consume, like a moth, what they treasures. Everyone is only a breath. (Selah)
12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
Hear my prayer, O Lord; attend to my cry for help. Hold not your peace at my tears. For I am but a guest of yours, a stranger visiting, like all my ancestors.
13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.
Look away from me, let me smile again, before I die and am gone.
