Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

For the choirmaster. For Jeduthun. A Psalm of David. I said, “I will watch my ways so that I will not sin with my tongue; I will guard my mouth with a muzzle as long as the wicked are present.”

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

I was speechless and still; I remained silent, even from speaking good, and my sorrow was stirred.

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

My heart grew hot within me; as I mused, the fire burned. Then I spoke with my tongue:

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

“Show me, O LORD, my end and the measure of my days. Let me know how fleeting my life is.

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

You, indeed, have made my days as handbreadths, and my lifetime as nothing before You. Truly each man at his best exists as but a breath.

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

Surely every man goes about like a phantom; surely he bustles in vain; he heaps up riches not knowing who will haul them away.

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

And now, O Lord, for what do I wait? My hope is in You.

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

Deliver me from all my transgressions; do not make me the reproach of fools.

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

I have become mute; I do not open my mouth because of what You have done.

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

Remove Your scourge from me; I am perishing by the force of Your hand.

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

You discipline and correct a man for his iniquity, consuming like a moth what he holds dear; surely each man is but a vapor.

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

Hear my prayer, O LORD, and give ear to my cry for help; do not be deaf to my weeping. For I am a foreigner dwelling with You, a stranger like all my fathers.

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

Turn Your gaze away from me, that I may again be cheered before I depart and am no more.”