Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

大衛的詩，交與伶長耶杜頓。 我曾說：我要謹慎我的言行， 免得我舌頭犯罪； 惡人在我面前的時候， 我要用嚼環勒住我的口。

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

我默然無聲，連好話也不出口； 我的愁苦就發動了，

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

我的心在我裏面發熱。 我默想的時候，火就燒起， 我便用舌頭說話。

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

耶和華啊，求你叫我曉得我身之終！ 我的壽數幾何？ 叫我知道我的生命不長！

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

你使我的年日窄如手掌； 我一生的年數，在你面前如同無有。 各人最穩妥的時候，真是全然虛幻。 (細拉)

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

世人行動實係幻影。 他們忙亂，真是枉然； 積蓄財寶，不知將來有誰收取。

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

主啊，如今我等甚麼呢？ 我的指望在乎你！

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

求你救我脫離一切的過犯， 不要使我受愚頑人的羞辱。

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

因我所遭遇的是出於你， 我就默然不語。

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

求你把你的責罰從我身上免去； 因你手的責打，我便消滅。

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

你因人的罪惡懲罰他的時候， 叫他的笑容消滅，如衣被蟲所咬。 世人真是虛幻！ (細拉)

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

耶和華啊，求你聽我的禱告， 留心聽我的呼求！ 我流淚，求你不要靜默無聲！ 因為我在你面前是客旅， 是寄居的，像我列祖一般。

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

求你寬容我， 使我在去而不返之先可以力量復原。