Žalmy 39

1 Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

達味詩歌，交與樂官耶杜通。 我已決定：我要謹遵我的道路，免得我以口舌犯罪，當惡人在我面前時，我以口罩籠住我嘴。

2 Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

我默不作聲，以免口出惡語，但我的痛楚更因此而加劇。

3 Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

我的心在腔滾滾沸騰，我愈沉思愈覺得烈火如焚；我的舌頭便不耐煩地說：

4 Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

上主，求你明白啟示我：我的終期和壽數究有幾何，好使我知道我是何等脆弱。

5 Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

你使我的歲月屈指可數，我的生命在你前算是虛無。世人的生存只是一口呵噓。

6 Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

人生實如泡影，只是白白操勞，他們所有積蓄不知誰來得到。

7 Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

我主，現今我還什麼希望？我的希望寄託在你的身上!

8 A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

救你救我脫離我的種種罪愆，不要使我受愚人的恥笑侮慢。

9 Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

我靜默不言，有口不開，因為這事是由你安排。

10 Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

求你由我身上去這場災患，因你手的打擊，我已消瘦不堪。

11 Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

你為了罰罪而把世人懲治，你像蛀蟲將他的珍寶侵蝕；至於人，不過只是一口氣。上主，求你俯聽我的祈禱，求你側耳靜聽我的哀告，莫要作聾不聽我的哭號。因為

12 Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

我在你前只是旅客，如我列祖一樣只是路。

13 Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.

求你轉移你的目光，不要怒視我，使我一去不返之前能得享安樂。